Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 238/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Podroužka, zastoupeného JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02 Hradec Králové, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2016, č. j. , -77, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "), a dále, že byly překročeny meze zákona při ukládání povinností a meze výkonu státní moci [ y, a 3 y, resp. a 2 y (dále jen " ")],

2. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2016, č. j. , -77, bylo odmítnuto jako opožděné odvolání stěžovatele, vystupujícího v rámci insolvenčního řízení v pozici věřitele, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2016, č. j. -63, jímž byl schválen reorganizační plán dlužníka (Chrudim IRON & STEEL, s. r. o.). Odvolací soud vyšel při posuzování včasnosti odvolání z , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Za rozhodující okamžik, od něhož se počala odvíjet lhůta pro podání odvolání, považoval okamžik zveřejnění usnesení o schválení reorganizačního plánu v insolvenčním rejstříku.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve stručně rekapituluje skutkový děj a obsah napadeného rozhodnutí. Nesouhlasí se závěry, na nichž bylo postaveno rozhodnutí odvolacího soudu. Vyslovuje přesvědčení, že odvolání podal včas, když za rozhodující okamžik pro plynutí lhůty považoval okamžik doručení písemného vyhotovení usnesení. Rovněž poukazuje na to, že se řídil poučením o odvolání, v němž je mj. uvedeno: "Odvolání k Vrchnímu soudu v Praze je přípustné do patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení a podává se k Městskému soudu v Praze." Toto poučení přitom neobsahovalo informaci, že lhůta k podání odvolání začíná plynout již dnem zveřejnění prvostupňového usnesení v insolvenčním rejstříku a nikoliv až okamžikem doručení písemnosti.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná [srov. nález ze dne 13. července 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79), dostupný též na http://nalus.usoud.cz]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž přináleží všem orgánům veřejné moci, zejména pak obecné justici (srov. y).

7. Od 1. ledna 2001 je procesním opravným prostředkem také žaloba pro zmatečnost. Tento institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu , ve znění účinném od 1. ledna 2013, napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo, mimo jiné, odmítnuto odvolání. Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle citovaného ustanovení je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto.

8. Pro úplnost se sluší dodat, že v souladu s a se v insolvenčním řízení uplatní přiměřeně ustanovení , včetně úpravy týkající se řízení o žalobě pro zmatečnost.

9. Pokud tedy byl (je) stěžovatel přesvědčen, že jmenovitě odvolací soud učinil vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto pro opožděnost, měl se snažit dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů, které uvádí ve své ústavní stížnosti, v rámci řízení u obecných soudů ještě před podáním ústavní stížnosti. Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

10. Závěrem a nad rámec výše uvedeného Ústavní soud nicméně připouští, že formulace poučení, jak učinil soud prvního stupně, není příliš šťastná, neboť je zavádějící a poněkud matoucí. To však samo o sobě rovněž nepředstavuje relevantní důvod, pro který by měl Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušit.

11. Z výše uvedených důvodů soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 13. dubna 2017

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj