Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 287/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti L. M., zastoupeného JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Hemy 855, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -323 ze dne 4. října 2016, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a vedlejších účastníků řízení 1) T. B., 2) nezl. M. M. a 3) nezl. M. M., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného. Dospěl k závěru, že stěžovatel byl v době poslední úpravy výživného ve ztrátě, přesto se zavázal platit vedlejším účastníkům 2) a 3) 3 000 Kč na osobu. Poté, co stěžovatel přestal sám podnikat, mohl být s ohledem na svou odbornost podstatně dříve zaměstnán. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se s tím, že od poslední úpravy výživného nedošlo ke změně poměrů, finanční poměry otce nejsou od té doby horší. Skutečnost, že je zadlužen a že je na jeho majetek nařízena exekuce, nemá na rozhodování o výživném vliv, neboť jde o přednostní pohledávku.

2. Proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval v tom, že odvolací soud postupoval nadměrně formalisticky. Soud neměl vycházet z dohody o výživném z roku 2009. Výživné sjednané v té době neodpovídalo majetkovým poměrům stěžovatele a ten ji uzavřel s důvodným předpokladem zvýšení budoucích příjmů. K tomu však nedošlo. Podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti by výživné bylo podstatně nižší. Konstatování soudu, že v době posledního rozhodování byl stěžovatel ve ztrátě a od té doby nedošlo ke zhoršení majetkové situace, neodpovídá formální logice. Za takového stavu by stěžovatel nikdy nemohl prokázat zhoršení majetkové situace, pokud by byl ve ztrátě. Tento závěr navíc není věcně správný, protože stěžovatel má nové dluhy z půjček ke splacení exekucí, je zatížen novými exekucemi a veškeré jeho movité věci byly vydraženy.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, napadeným rozhodnutím a spisem okresního soudu; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

4. Stěžovatel v posuzované věci pokračoval v argumentaci, kterou neúspěšně uplatnil před obecnými soudy, Ústavní soud tím postavil do role dalšího stupně jejich soustavy. Měl by tak vyložit podústavní právo (konkrétně z roku 2012) na úkor Nejvyššího soudu, který je ovšem ex constitutione vrcholným soudem pro civilní soudnictví ( y). To Ústavnímu soudu z výše uvedených důvodů zásadně nepřísluší, jakkoliv je sjednocovací činnost Nejvyššího soudu v této otázce omezena [nález

sp. zn.

ze dne 6. 2. 2008 (N 32/48 SbNU 415)].

5. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jen jestliže je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli (již citované usnesení ). Takové pochybení při výkladu v napadeném rozhodnutí Ústavní soud neshledal.

6. K argumentaci zpochybňující skutkové závěry o výši dluhů stěžovatele lze jen stručně uvést, že není úkolem Ústavního soudu hodnotit (a přehodnocovat) důkazy provedené obecnými soudy [srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)], pokud je sám neprovedl. V projednávané věci je hodnocení krajského soudu srozumitelné, logické a věcně přiléhavé. Ústavní soud v tomto ohledu taktéž žádné ústavně významné vady neshledal.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu