Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
96777.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 698/17
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelky MgA. Květoslavy Šamajové, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. 1 T 207/2010 , takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 7. 3. 2017 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatelky, v němž v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 T 207/2010 požadovala "náhradu za pravomocné odsouzení a vykonání trestu, který nebyl trestní čin, za dobu strávenou odsouzením a zbavením svobody v částce = 1.225.000,-Kč". V podání ze dne 14. 3. 2017 se stěžovatelka domáhala toho, aby "prezident Ing. Miloš Zeman navrhl milost" a výmaz odsouzení v kauze 1 T 207/2010 z opisu rejstříku trestů. V podání ze dne 16. 3. 2017 stěžovatelka pak žádala o možnost prostudovat si jí blíže vymezené záznamy Státní bezpečnosti.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání.
Ústavní soud připomíná, že je dle čl. 83 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon (srov. čl. 2 odst. 3 Ústav y a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d).
Pravomoci Ústavního soudu vycházející v rovině ústavní z čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y jsou v případě ústavní stížnosti konkretizovány v ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z předmětného ustanovení vyplývá, že stížnostní návrh může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud je v návaznosti na to oprávněn rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušit [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí (kdy se zpravidla jedná o jednorázový útok orgánu veřejné moci vůči ústavně zaručenému základnímu právu nebo svobodě stěžovatele), Ústavní soud příslušnému orgánu zakáže, aby v porušování práva pokračoval, případně mu přikáže, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu ].
Pokud stěžovatelka v nyní předloženém návrhu žádala o odškodnění za trestní stíhání, zahlazení odsouzení a předložení svazků Státní bezpečnosti, pak Ústavní soud konstatuje, že takto vymezenou kompetencí nedisponuje. V oblasti ústavních stížností nemůže totiž vydávat jiná rozhodnutí, než předpokládá shora citované ustanovení § 82 zákona o Ústavním soudu , které rozhodovací pravomoc Ústavního soudu formuluje taxativně.
Pozornosti Ústavního soudu ostatně neuniklo, že stěžovatelka jednotlivé přípisy adresovala primárně jiným subjektům. Jmenovitě Ministerstvu spravedlnosti, dále Kanceláři prezidenta republiky ČR, Nejvyššímu soudu a konečně Ministerstvu obrany, Odboru pro válečné veterány. Z toho lze usoudit, že se sama stěžovatelka domnívala, že její žádosti přísluší vyřizovat subjektům odlišným od Ústavního soudu.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud proto postupoval dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a podání stěžovatelky odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Dlužno ještě dodat, že Ústavní soud v posuzované věci nepřehlédl vadu ústavní stížnosti spočívající v absenci povinného právního zastoupení stěžovatelky (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ), ale netrval na jejím odstranění, neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2017
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj