Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 698/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelky MgA. Květoslavy Šamajové, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 7. 3. 2017 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatelky, v němž v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. požadovala "náhradu za pravomocné odsouzení a vykonání trestu, který nebyl trestní čin, za dobu strávenou odsouzením a zbavením svobody v částce = 1.225.000,-Kč". V podání ze dne 14. 3. 2017 se stěžovatelka domáhala toho, aby "prezident Ing. Miloš Zeman navrhl milost" a výmaz odsouzení v kauze z opisu rejstříku trestů. V podání ze dne 16. 3. 2017 stěžovatelka pak žádala o možnost prostudovat si jí blíže vymezené záznamy Státní bezpečnosti.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání.

Ústavní soud připomíná, že je dle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon (srov. y a d).

Pravomoci Ústavního soudu vycházející v rovině ústavní z písm. d) y jsou v případě ústavní stížnosti konkretizovány v ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z předmětného ustanovení vyplývá, že stížnostní návrh může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud je v návaznosti na to oprávněn rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušit [ ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí (kdy se zpravidla jedná o jednorázový útok orgánu veřejné moci vůči ústavně zaručenému základnímu právu nebo svobodě stěžovatele), Ústavní soud příslušnému orgánu zakáže, aby v porušování práva pokračoval, případně mu přikáže, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné [ ].

Pokud stěžovatelka v nyní předloženém návrhu žádala o odškodnění za trestní stíhání, zahlazení odsouzení a předložení svazků Státní bezpečnosti, pak Ústavní soud konstatuje, že takto vymezenou kompetencí nedisponuje. V oblasti ústavních stížností nemůže totiž vydávat jiná rozhodnutí, než předpokládá shora citované ustanovení , které rozhodovací pravomoc Ústavního soudu formuluje taxativně.

Pozornosti Ústavního soudu ostatně neuniklo, že stěžovatelka jednotlivé přípisy adresovala primárně jiným subjektům. Jmenovitě Ministerstvu spravedlnosti, dále Kanceláři prezidenta republiky ČR, Nejvyššímu soudu a konečně Ministerstvu obrany, Odboru pro válečné veterány. Z toho lze usoudit, že se sama stěžovatelka domnívala, že její žádosti přísluší vyřizovat subjektům odlišným od Ústavního soudu.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud proto postupoval dle ustanovení a podání stěžovatelky odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Dlužno ještě dodat, že Ústavní soud v posuzované věci nepřehlédl vadu ústavní stížnosti spočívající v absenci povinného právního zastoupení stěžovatelky ( ), ale netrval na jejím odstranění, neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2017

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj