Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 469/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti a) E. K., b) L. F., c) A. K., zastoupených Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, Burešova 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016, č. j. -388, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, č. j. -333, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2013, č. j. -255, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 27. 9. 2013, č. j. -255, žalobu stěžovatelů o ochranu osobnosti, kterou se domáhali peněžitého zadostiučinění, jakožto pozůstalí příbuzní (manželka, syn a dcera) A. K., který podle jejich tvrzení zemřel v důsledku zanedbání zdravotní péče v nemocnici v T. (vedlejší účastnice). Na základě důkladných zjištění učiněných ze znaleckého zkoumání dospěly soudy k závěru, že zdravotní péče byla poskytována lege artis a vedlejší účastnice (žalovaná) nijak nepochybila. Závěry znaleckého posudku odpovídaly tomu, co bylo uvedeno ve zdravotnické dokumentaci zemřelého; námitky stěžovatelů k posudku označil soud za polemiku s odbornými závěry.

Vrchní soud v Praze rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. -333, s odůvodněním, že stěžovatelům se nepodařilo prokázat zanedbání lékařské péče, což vyplynulo (mj.) z důkladného znaleckého zkoumání. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. -388, neboť stěžovatelé nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle - pouhá citace uvedeného ustanovení zákonné podmínky nenaplňuje.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatelé brání ústavní stížností a namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle základních práv a svobod (dále jen " "); taktéž namítají porušení a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení či omezení práva na spravedlivý proces stěžovatelé spatřují v tom, že Nejvyšší soud odmítl dovolání na základě formálního hodnocení podání a nepřihlédl k jeho skutečnému obsahu. Obecným soudům stěžovatelé vytýkají nedostatečné odůvodnění napadených rozhodnutí, které způsobuje jejich nepřezkoumatelnost. Nalézací soud měl odmítnout důkazní návrhy bez řádného odůvodnění a nesprávně vyhodnotit závěry znaleckého posudku. Stěžovatelé také namítají, že v průběhu řízení měli prokázat míru příčinné souvislosti v neúměrné intenzitě, čímž bylo zasaženo do jejich práva na soukromý a rodinný život.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a řádně zastoupenými advokátem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Stěžovatelé však ve své ústavní stížnosti rozsáhle argumentují porušením jejich ústavně chráněných práv, nicméně žádné jimi namítané porušení nelze v předchozích řízeních shledat. Ústavní soud předně dospěl k závěru, že stěžovatelům nebylo v případě dovolání upřeno právo na přístup k soudu, neboť vůbec nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti a veškeré námitky v tomto směru jsou bezpředmětné.

Obecné soudy postupovaly v řízení řádně, svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily a příkladně provedly znalecký posudek, k jehož obsahu také vyslechli znalce - předsedu komise, který se náležitě vypořádal se všemi námitkami stěžovatelů. Tvrzené nedostatky znaleckého posudku jsou svojí povahou skutečně pouhou polemikou s odbornými závěry, jak správně uvedly i obecné soudy. Návrh na vypracování revizního posudku nalézací soud odůvodněně odmítl, protože neměl pochybnosti o správnosti posudku již podaného, v němž neshledal žádné logické rozpory. K totožnému závěru ohledně postupu lege artis dospěl i znalec v trestním řízení, které bylo vedeno ve věci zanedbání lékařské péče k podnětu jedné ze stěžovatelek. Zemřelý navíc trpěl chronickou chorobou více než 40 let a byl v neustálé péči lékařů. Napadená rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná a nebylo porušeno právo na spravedlivý proces. Námitkami stěžovatelů ohledně příčinné souvislosti se Ústavní soud nezabýval, neboť nemohou samy o sobě na věci nic změnit.

Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu