Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 949/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Hynka Mergla, zastoupeného JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou, sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. října 2008 č. j. -33, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a společnosti CASPER Consumer Finance a. s., sídlem Šafránkova 1238/1, Praha 13 - Stodůlky, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností ze dne 27. 3. 2017 stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva a svobody zaručená v a d.

2. K věci uvedl, že napadeným rozsudkem pro zmeškání mu byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 252 039 Kč s příslušenstvím, že mu však rozsudek nikdy nebyl doručen. O jeho existenci se dozvěděl po více jak 8 letech, neboť se po celou dobu nezdržoval v České republice (vyjma občasných návštěv rodiny). S ohledem na formulaci ustanovení podal dne 13. 2. 2017 proti rozsudku odvolání, protože má za to, že dokud mu rozsudek nebyl řádně doručen, lhůta pro odvolání mu neuplynula.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady kladené na takový návrh , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ), a shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se projevuje, kromě jiného, v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

5. V posuzovaném případě je ústavní stížností napaden v záhlaví uvedený rozsudek soudu prvního stupně, přičemž z jejího obsahu vyplývá, že stěžovatel ho napadl i odvoláním, čímž došlo k souběhu ústavní stížnosti a odvolání. Současné podávání odvolání a ústavní stížnosti však nemá oporu v ustanoveních a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. Odmítnutí ústavní stížnosti proti rozsudku obvodního soudu pak nikterak právo stěžovatele na podání ústavní stížnosti proti pozdějšímu rozhodnutí nenarušuje, neboť: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( )."

6. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2017

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj