Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 647/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Roberta Hrabého, t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Pavlem Čálkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hornokrčská 707/7, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2017, č. j. -25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2017, č. j. -25, zamítl stížnost obviněného stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 1. 2017, č. j. -6, kterým byl i nadále ponechán ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. c) trestního řádu. Proti usnesení odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 3. 3. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a 40 odst. 2 d, který spatřuje v tom, že nebylo prokázáno, že by v případě propuštění opakoval trestnou činnost, a nebyly zhodnoceny veškeré okolnosti věci.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Vazební řízení je především věcí obecných soudů, které disponují znalostí věci, stadia řízení, důkazní situace a míry podezření. Do jejich rozhodnutí je Ústavní soud povolán zasáhnout pouze tehdy, není-li usnesení o vazbě podloženo zákonem anebo jsou důvody omezení osobní svobody v extrémním rozporu s požadavky ústavního pořádku. V nálezu ze dne 12. 12. 2013,

sp. zn.

(N 217/71 SbNU 545), definoval Ústavní soud tzv. doktrínu zesílených důvodů, podle níž ani trvající podezření po určité době samo o sobě nepostačuje k pokračování vazby, nýbrž musí být dány i jiné relevantní a dostačující důvody k dalšímu odnětí svobody (srov. též nálezy ze dne 16. 9. 2014,

sp. zn.

, nebo ze dne 9. 12. 2015,

sp. zn.

).

Obecné soudy respektovaly požadavky ústavního pořádku, řádně zhodnotily okolnosti věci a odůvodnily další trvání předstižné vazby. Stěžovatel byl vzat do vazby s účinností od 7. 9. 2016, v době rozhodování se v ní tedy nacházel cca 4 měsíce. Soudy zohlednily, že je stíhán pro přečiny nebezpečného pronásledování, vydírání a výtržnictví, kterých se měl dopustit tím, že od 1. 1. 2015 (tedy po dobu delší než 1 rok a 8 měsíců) soustavně vyhrožoval bývalé přítelkyni a jejímu otci ublížením na zdraví či usmrcením, na její vozidlo instaloval GPS lokátor a sledoval její pohyb. Vyhrožoval smrtí pro případ kontaktu jiného muže se synem, kterého s bývalou přítelkyní má, a jejího nového přítele na veřejnosti fyzicky napadl, přechovával opakovací zbraň ráže 22 Long Rifle o délce 93 cm s tlumičem a optickým zaměřovačem. Bývalé přítelkyni svým jednáním stěžovatel způsobil těžkou poruchu na zdraví, navíc ji naváděl k umělému přerušení těhotenství.

Odvolací soud zohlednil závažnost trestné činnosti a hrozící trest, jakož i délku, trvání, počet a časovou návaznost útoků. Shrnul dosavadní průběh řízení a výsledky dokazování, které potvrzuje, že trestní stíhání je důvodné, dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že vytýkané skutky byly spáchány, mají všechny znaky stíhaných trestných činů a jsou zřejmé důvody k podezření, že je spáchal stěžovatel, shledal trvající důvody vazby a vypořádal se i s faktorem plynutí času.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu