Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 571/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Václava Chadimy, zastoupeného Milanem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 9, Lánská 65, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, č. j. -66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl usnesením ze dne 3. 8. 2016, č. j. -47, návrh stěžovatele (povinného) na částečné zastavení exekuce, vedené pro nezaplacenou částku 43 970 Kč, s odůvodněním, že plnění vymožená soudním exekutorem srážkami ze mzdy povinného na základě exekučního příkazu nejsou důvodem pro částečné zastavení exekuce podle V rozsahu soudním exekutorem takto vymoženého plnění dochází totiž ke skončení exekuce ze zákona; částka se započte nejdříve na příslušenství, až následně na jistinu.

Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. -66, s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro zastavení exekuce, neboť je zřejmé, že jsou prováděny srážky ze mzdy stěžovatele, které plně dostačují k úhradě nákladů exekuce. Narůstající rozsah příslušenství vymáhané pohledávky je výlučně důsledkem porušení povinnosti stěžovatele zaplatit dlužnou pohledávku včas.

Proti napadenému rozhodnutí se stěžovatel brání ústavní stížností. Namítá zásah do práva na ochranu soukromého a rodinného života podle a do práva na spravedlivý proces podle d; dále namítá porušení práva na účinný právní prostředek nápravy podle a zákaz zneužití práva podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení ústavních práv spatřuje v tom, že vymožené částky jsou započítávány nejdříve na příslušenství pohledávky, a následně až na jistinu. Tvrdí, že exekuce je v jeho případě likvidační a v rozporu s dobrými mravy, jelikož úroky z prodlení převyšují podstatně výši jistiny. Stěžovatel je přesvědčen, že exekučně vymáhaná částka je v jeho případě nesplnitelná a exekuce má být zastavena pro nemajetnost povinného.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je ochráncem ústavnosti ( y) a nikoli běžné zákonnosti. Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, pokud nejsou v kolizi s některým ústavně zaručeným základním právem nebo svobodou účastníka řízení.

Žádná ústavně chráněná práva nebyla v předchozím řízení zjevně porušena. Stěžovatel se domáhá ochrany soukromého a rodinného života či práva na spravedlivý proces, nicméně z ústavní stížnosti nevyplývá, čím konkrétně měla být uvedená práva omezena či porušena; ústavně právní argumentace stěžovatele je v tomto ohledu nedostačující. Stěžovatel shledává porušení práva na spravedlivý proces v podstatě již v tom, že exekuční vymáhání nesplněných povinností je v právním řádu určitým způsobem nastaveno, přičemž ustanovení vymezuje důvody zastavení exekuce jinak, než si stěžovatel přeje. Představy a přání stěžovatele, jakým způsobem má exekuce probíhat, ovšem nejsou důvodem pro její zastavení ani z nich nevyplývá porušení práva na spravedlivý proces. Obecné soudy správně uvedly, že vysoké úroky z prodlení narostly proto, že stěžovatel nezaplatil jistinu včas; navíc měl hned několik možností, jak nastalou situaci řešit a svým povinnostem dostát.

Bez ohledu na výše uvedené se ústavní stížnost týká výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, a jde tak o tzv. bagatelní věc, v níž není přípustné dovolání, tím spíše ústavní stížnost (viz např. usnesení ze dne 25. 8. 2004,

sp. zn.

).

Ústavní soud proto stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu