Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 761/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2016 č. j. -240, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2016 č. j. -174 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. července 2015 č. j. -140, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Karla Manczala, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení jejích základních práv zaručených v , , a d a v y.

2. Napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") bylo v řízení o stěžovatelčině žalobě proti vedlejšímu účastníkovi na zaplacení částky 5 988 Kč s příslušenstvím rozhodnuto, že se stěžovatelce podle nepřiznává osvobození od soudních poplatků, neboť neprokázala své poměry (výrok I), že je nadále povinna zaplatit soudní poplatek (výrok II) a že její návrhy na ustanovení zástupce z řad advokátů podle se zamítají (výrok III).

3. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, které však Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením, směřovalo-li proti výroku II, odmítl jako nepřípustné [ ], ve zbývající části (tj. ve výroku I a III) usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

4. Proti usnesení okresního soudu i soudu krajského brojila stěžovatelka dovoláním, Nejvyšší soud však dovolací řízení zastavil podle a a rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Svůj postup odůvodnil tím, že řízení ve věci samé bylo podle , o soudních poplatcích, zastaveno, rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci dne 23. 9. 2016 a dovolání nebylo podáno, takže se dané přezkumné řízení (včetně řízení o žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce pro dovolací řízení) stalo bezpředmětným.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že v soudním řízení detailně popsala své majetkové poměry a že odvolací soud odkázal na jiná rozhodnutí, která již nejsou aktuální, přičemž namítla, že v řízení o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce doložila všechny podklady k osvědčení své nemajetnosti a že soud dospěl k závěru o jejich nevěrohodnosti, aniž by však prokázal, že by měla jiné příjmy, než uvedla. Dále stěžovatelka sdělila, že nemá žádné příjmy, vysvětlila, proč tomu tak je, a poukázala na to, že krajským soudem byl zjištěn její úpadek, přičemž namítla, že se obecné soudy řídily nesprávnými zjištěními.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že obecné soudy vadně posoudily otázku, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků (a v návaznosti na to pro ustanovení zástupce z řad advokátů). Její námitky tedy směřují jen proti závěrům soudu prvního stupně a soudu odvolacího, přičemž stěžovatelka zcela pominula, že se Nejvyšší soud danou otázkou vůbec věcně nezabýval, a to z důvodu, že řízení ve věci samé již bylo pravomocně ukončeno (a nebylo zahájeno dovolací řízení), takže vedení dalšího, tj. přezkumného řízení (a řízení o ustanovení zástupce pro dovolací řízení), ztratilo smysl. Jestliže stěžovatelka v tomto směru žádnou ústavně relevantní oponenturu vůči závěrům Nejvyššího soudu nevznesla, není Ústavnímu soudu zřejmé, jakého pochybení se měl Nejvyšší soud dopustit, a tedy ani z jakého důvodu by (Ústavní soud) měl podrobit usnesení soudů nižších stupňů ústavněprávnímu přezkumu.

9. Ústavní soud s ohledem na obsah ústavní stížnosti neshledal, že by napadenými soudními rozhodnutími mohlo dojít k porušení ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu