Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3808/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti D. T., zastoupeného Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 219/438, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2016, č. j. -59, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2015, č. j. -2178, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. listopadu 2014, č. j. -1959, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , v a v d.

Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle a 5 písm. a) a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let do věznice s ostrahou; dále mu byl uložen trest propadnutí věcí - finanční hotovosti ve výši 470 000 Kč a osobního vozidla. Poškozená byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obžalovaných i poškozené proti rozsudku citovaným usnesením Vrchní soud v Olomouci zamítl, následná dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že byl odsouzen, ačkoliv trestní stíhání nemělo být vedeno (mělo být zastaveno), neboť jedinou poškozenou byla jeho družka (sestra jeho spoluodsouzeného), která vyslovila nesouhlas s jejich trestním stíháním. Původní poškozená právnická osoba na ni totiž převedla svoji pohledávku vůči obžalovaným a nová poškozená opakovaně nesouhlasila s trestním stíháním ve smyslu § 163 trestního řádu; soud prvního stupně však převod pohledávky považuje za účelový. Odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že na nové vlastníky nepřecházejí osobnostní práva, tedy ani možnost vyjádřit nesouhlas s trestním stíháním, přičemž takové právo ani právnické osobě nepřísluší. Podle odvolacího soudu pak neměl nalézací soud přiznat poškozené ani její postavení, i s ohledem na to, že v řízení vystupovala také jako zúčastněná osoba. Tento závěr považuje Nejvyšší soud za nesprávný.

Stěžovatel má za to, že postupem soudů byla porušena zásada zdrženlivosti (§ 2 odst. 4 trestního řádu), podle níž mají orgány činné v trestním řízení zasahovat do základních práv a svobod minimálně. Opakovaně poukazuje na právní úpravu § 163 trestního řádu, která nijak nerozlišuje, jak poškozený své postavení získal (zda originálně či odvozeně) a zda jde o fyzickou nebo právnickou osobu; výklad provedený obecnými soudy ve své věci považuje za nesprávný a odporující jeho zaručeným právům.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Čtvrtý senát Ústavního soudu především poukazuje na skutečnost, že pod spisovou značkou se již Ústavní soud obsahově širší stížností spoluobžalovaného (bratra poškozené) zabýval a rozhodl usnesením ze dne 17. února 2017, kterým ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Jak první senát uvedl v odůvodnění tohoto rozhodnutí, neshledal v postupu soudů naříkané pochybení a zásah do zaručených práv - v podrobnostech lze proto i na uvedené rozhodnutí odkázat.

Novelou č. byl zakotven § 163 trestního řádu prolamující do té doby výhradně platné zásady oficiality a legality trestního stíhání. Proto je jistá míra omezení práva vyplývajícího z § 163 trestního řádu akceptovatelná, a to zejména s ohledem na konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu. V projednávané věci se soudy důkladně zabývaly tím, jakým způsobem družka stěžovatele získala své postavení poškozené (viz například str. 18 usnesení Vrchního soudu v Olomouci). S odkazem na relevantní judikaturu soudy dovodily, proč v konkrétním případě není namístě aplikace naposledy citovaného ustanovení.

Ústavní soud se jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) zabývá jen takovým jednáním orgánů veřejné moci, které by bylo způsobilé zasáhnout do základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Pokud v projednávaném případě soudy dospěly k jinému právnímu závěru než stěžovatel, svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily, lze námitky v ústavní stížnosti považovat jen za pouhou polemiku, která nezakládá důvodnost ústavní stížnosti. Samotný fakt, že stěžovatel se cítí dopadem a závěry trestního řízení subjektivně omezen, nepředstavuje tvrzený zásah do jeho zaručených práv.

Podle ustanovení písmeno a) proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu