Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 584/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti BDS - TRUCK, s. r. o., se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 334, zastoupené Mgr. Pavlem Kroupou, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. -238, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 6. 12. 2016, č. j. -238, dovolání stěžovatelky s odůvodněním, že neformulovala žádnou právní otázku zakládající přípustnost dovolání podle ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Dovolací soud uvedl, že stěžovatelka se v dovolání pouze vymezila proti postupu nalézacího a odvolacího soudu a vůči tomu, jak byly hodnoceny důkazy; konstatoval, že takové výhrady přípustnost dovolání nezakládají.

Proti napadenému rozhodnutí se stěžovatelka brání včasnou ústavní stížností, namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Listina"). Omezení či porušení ústavně chráněných práv shledává v tom, že dovolací soud se nedostatečně vypořádal s předestřenou právní otázkou zakládající přípustnost dovolání, čímž odepřel stěžovatelce přístup k soudu. Dále stěžovatelka namítá, že nebyla řádně poučena o koncentraci řízení podle , v důsledku čehož následně nalézací soud odmítl její důkazní návrh, který měl pro úspěch v řízení zásadní význam. V uvedeném postupu spatřuje prvky nepřípustné svévole a dovolává se závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2000,

sp. zn.

.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Úkolem Ústavního soudu je podle y ochrana ústavnosti a nikoliv zákonnosti. Stěžovatelka však usiluje zjevně neopodstatněně o přezkum rozhodnutí obecných soudů, aniž by byla zároveň dotčena na svých ústavně chráněných právech.

Nelze přisvědčit argumentaci stěžovatelky ohledně zamezení přístupu k soudu ve smyslu y. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem a jeho přípustnost je přísně vymezena, stěžovatelka přísné podmínky nesplnila, v důsledku čehož bylo dovolání odmítnuto. Odmítnutí dovolání (za současného naplnění podmínek pro takový postup) je nutným následkem nesplnění povinností dovolatele, nikoliv protiústavním odepřením přístupu k soudu. Dovolací soud jasně a srozumitelně uvedl, z jakých důvodů odmítl dovolání stěžovatelky. K tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. : "Předložením vlastní verze skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci dovolatel nesměřuje proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovým zjištěním, na nichž stojí právní závěry odvolacího soudu."

Ani námitky stěžovatelky ohledně nedostatečného poučení o koncentraci řízení a nenastoupení jejích účinků podle nejsou relevantní. K tomu Ústavní soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. : "Účinkům koncentrace řízení ve smyslu nebrání protokolace takového poučení zachycená v protokolu o jednání toliko odkazem na uvedené zákonné ustanovení." Shodným způsobem bylo postupováno v nyní posuzované věci; nebyla porušena ani zákonná práva, tím spíše ústavní. Zástupce stěžovatelky byl u jednání, u něhož zaznělo poučení o zákonné koncentraci řízení, přítomen, v protokolu (veřejné ě) je zaznamenáno poučení podle , na které zástupce nereagoval a prohlásil, že mu rozuměl. Obecné soudy se důkladně zabývaly hodnocením důkazů i tím, proč neprovedly důkazy další. I kdyby zákonná koncentrace řízení nenastala, není povinností soudu provést všechny navržené důkazy ( ) a z rozhodnutí vyplývá, proč soud neprovedl důkazy další.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu