Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 476/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti Dalibora Žďárského, zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 18, Hodonín, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 11. 2015, č. j. -511, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016 č. j. -544, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 č. j. -607, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu a d.

2. Napadeným usnesením soudu I. stupně byla částečně zastavena exekuce vedená proti povinné obchodní společnosti Favex, s. r. o. Důvodem tohoto zastavení exekuce byla skutečnost, že pohledávka stěžovatele za povinným v tomto rozsahu zanikla započtením. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno odvolacím soudem a posléze podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

3. Stěžovatel proti napadeným usnesením brojí s argumentem, podle něhož zánik pohledávky započtením nebyl přípustný. Tvrdí totiž, že údajná pohledávka povinného měla vzniknout podle polského práva, a proto ji též bylo třeba posuzovat podle polského práva a o existenci pohledávky (a její způsobilosti k započtení) musí rozhodnout polský soud.

4. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

5. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

6. Ústavní soud v tomto kontextu nicméně konstatuje, že otázka existence pohledávky a její způsobilosti k započtení je typickou otázkou výkladu podústavního práva, k jejímuž řešení Ústavní soud zásadně není povolán. Stěžovatel navíc v ústavní stížnosti pouze opakuje stejnou námitku, kterou již uplatnil v řízení před obecnými soudy, a to jak před soudem I. stupně, tak v rámci odvolání a dovolání. Žádnou ústavněprávní námitku přitom v ústavní stížnosti nezformuloval a ani se o to nepokusil. Relevantní ústavněprávní námitkou totiž samozřejmě nemůže být pouze lakonické a apodikticky formulované tvrzení, podle něhož je postup soudů v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces.

7. Ústavní soud přesto napadená rozhodnutí ve shora naznačených mezích (viz bod 5) alespoň v obecné rovině přezkoumal a v tomto směru konstatuje, že se soud I. stupně stěžovatelovou námitkou nepřípustnosti započtení (formulovanou stejně jako námitka obsažená v ústavní stížnosti) zabýval velmi pečlivě a právní závěry obsažené v napadeném usnesení jsou řádně, dostatečně podrobně a přesvědčivě odůvodněny. Rovněž odvolací soud se s touto námitkou vypořádal velmi důkladně.

8. Ústavní soud pak nemá ústavněprávních výhrad ani proti meritornímu výsledku řízení, který považuje za ústavně konformní. Právní závěr obecných soudů, podle něhož povinný disponoval pohledávkou způsobilou započtení (byť vzniklou podle polského práva) je opřen o racionální argumentaci a žádný z obecných soudů se při jeho formulaci nedopustil ústavněprávně relevantního pochybení (tj. nerespektování či přehlédnutí kogentní normy, extrémního rozporu se zásadami spravedlnosti apod.).

9. Ústavní soud tedy uzavírá, že řízení před obecnými soudy lze jako celek označit za spravedlivé a že napadenými rozhodnutími nedošlo ani k dotčení, natož pak k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. S ohledem na shora uvedené byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2017

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu