Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 458/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Antonína Mrkvičky, zastoupeného Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. -32, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2016, č. j. -79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové zamítl rozsudkem ze dne 29. 7. 2016, č. j. -79, žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 3. 2015, č. j. 7117/15/5100-31461-701836, ve věci platebního výměru, kterým byla stěžovateli vyměřena daň z převodu nemovitosti ve výši 208 328 Kč. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2016, č. j. -32, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 13. 2. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle a 5 d, který spatřuje v postupu při stanovení daně z převodu nemovitosti. Podle stěžovatele byl do základního kapitálu společnosti vložen podnik jako souhrn aktiv a pasiv; správní orgány proto měly nejprve určit hodnotu nemovitých věcí jako součástí podniku, na ně připadající poměrnou část závazků, a teprve na jejich základě stanovit daň.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud vykročily z ústavního rámce rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení však v projednávané věci neshledal.

Argumentace předestřená v ústavní stížnosti neopouští rovinu interpretace zákonného práva a nedosahuje ústavní relevance. Stěžovatel v řízení před správními soudy obou stupňů, a opakovaně i vůči Ústavnímu soudu, uplatňuje odlišný názor na použití zákona v jeho konkrétním případě. Obecné soudy obou stupňů přitom řádně odůvodnily, proč je třeba zákon aplikovat způsobem, jak učinil správce daně, a daň naopak nelze stanovit propočtem, který by preferoval stěžovatel.

Kasační soud vyšel z ve spojení s , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, v tehdy účinném znění, a ze své prejudikatury ke zdanění vkladů podniku do základního kapitálu společnosti, zejména z rozsudku ze dne 15. 10. 2007, č. j. -59; vyložil, že pokud je do základního kapitálu vkládán podnik, jde o věc hromadnou, a tak musí být posuzována i v rámci právních vztahů veřejného práva. Hodnota vkladu se proto stanoví jako rozdíl mezi všemi složkami tvořícími podnik a závazky na nich váznoucími - jinými slovy nelze ji členit na určité dílčí části, např. separovat hodnotu nemovitostí a z ní odvozovat hypotetický podíl závazků na ně připadajících. Kasační soud uzavřel, že správce daně použil jediný možný výklad zákona, jehož znění je jednoznačné a nedává prostor k interpretaci jiné, pro stěžovatele výhodnější.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu