Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3037/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudkyně zpravodajky Milady Tomkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Ing. Jiřiny Volkové, zastoupené JUDr. Josefem Augustinem, advokátem se sídlem Žižkovo nám. 20, 796 01 Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2016 č. j. -141 a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 8. 2015 č. j. -120, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces ústavně zaručeného v d (dále jen " ") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o zaplacení 870 000 Kč s příslušenstvím.

Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že žalobkyně, obchodní společnost SLAVIA INVEST, a. s., se žalobou proti stěžovatelce (v řízení před obecnými soudu v postavení žalované strany) domáhala zaplacení žalované částky z titulu nedoplatku bankovního úvěru. V průběhu řízení (před prvním jednáním) vzala žalobu v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že pohledávku za žalovanou v celkové výši 2 376 241,96 Kč přihlásila v insolvenčním řízení a insolvenční správce ji uznal. V insolvenčním řízení byla pohledávka částečně uspokojena jako výtěžek zpeněžení ze zajištění a částečně z rozvrhu, na neuspokojenou část pohledávky je možné vést exekuci dle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Žalobkyně neměla důvod pokračovat v řízení, a proto vzala žalobu v celém rozsahu zpět. Okresní soud v Prostějově ústavní stížností napadeným usnesením řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 51 340,30 Kč (výrok II.) a žalobkyni vrátil soudní poplatek z žaloby v částce 34 800 Kč (výrok III.).

Stěžovatelka se proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolala, neboť nesouhlasila se zpětvzetím žaloby, a z důvodů rozvedených v odvolání trvala na soudním řízení. Krajský soud v Brně usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, v náhradově nákladovém výroku změnil tak, že zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 25 670 Kč, odvolání žalované do výroku III. usnesení odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. K námitkám stěžovatelky uvedl, že nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby je relevantní až od okamžiku, kdy začalo jednání, neboť žalovaný brání svoje právní postavení zejména na jednání soudu. V posuzované věci vzala žalobkyně žalobu zpět před započetím jednání, a proto souhlas žalované se zpětvzetím žaloby nebylo zapotřebí vyžadovat. Změnu náhradově nákladového výroku odvolací soud odůvodnil existencí důvodů hodných zvláštního zřetele, které spatřoval v nepříznivé majetkové a sociální situaci žalované, a proto za použití ustanovení přiznal žalobkyni pouze jednu polovinu z celkových účelně vynaložených nákladů. Odvolání žalované do výroku III. usnesení soudu prvního stupně odvolací soud odmítl z důvodu nedostatku její legitimace a o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem rozhodl podle úspěchu ve věci.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že společnost SLAVIA INVEST, a. s., vstoupila do řízení vedeného u Okresního soudu v Prostějově na místo původní žalobkyně GE Money Bank, a. s., na základě smlouvy o postoupení pohledávky (z července 2007), o které stěžovatelka nebyla informována. Rozhodnutí o právním nástupnictví nabylo právní moci v únoru 2009, přesto žalobkyně podala rok předtím návrh na zahájení insolvenčního řízení, aniž by, dle mínění stěžovatelky, byla v té době k takovému návrhu legitimována. Stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže popsala skutečnosti, na jejichž základě je přesvědčena, že v insolvenčním řízení došlo k uznání pohledávky, která nebyla vykonatelná, neboť zástavní právo k pohledávce ze smlouvy o úvěru bylo promlčeno, k promlčení došlo i ve vztahu k samotné zajištěné pohledávce. Z tohoto důvodu měla stěžovatelka zájem pokračovat v řízení, a pokud by Okresní soud v Prostějově nařídil jednání již v roce 2006, tj. před podáním návrhu na insolvenci, stěžovatelka by mohla navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, soud by spravedlivě rozhodl o tom, zda žalobkyně je v právu či nikoliv a i průběh insolvenčního řízení mohl proběhnout podle práva. Stěžovatelka oponovala odůvodnění soudu, že neměla vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby a označila je za nedostatečné. Dodala, že nečinností soudu a procesním pochybením v případě zastavení řízení, jí bylo upřeno právo jednat před soudem a předkládat důkazy, které mohly ovlivnit výsledek jednání v její prospěch. Stěžovatelka též nesouhlasila s uložením povinnosti hradit žalobkyni náklady řízení.

Ústavní soud přezkoumal napadená usnesení Okresního soudu v Prostějově a Krajského soudu v Brně z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Podstata ústavně právní argumentace stěžovatelky y tkví v námitce nerespektování jejího nesouhlasu se zpětvzetím žaloby a v námitce průtahů v řízení v důsledku nečinnosti Okresního soudu v Prostějově po podání žaloby.

v ustanovení umožňuje žalobci vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Soud může rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí návrhu, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, uvedené však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 3 a 4 téhož ustanovení).

Ústavní soud se k ústavně konformnímu výkladu ustanovení , konkrétně k účinkům zpětvzetí žaloby v občanském soudním řízení učiněného dříve, než začalo jednání, vyjádřil v nálezu

sp. zn.

ze dne 20. 10. 2005 (N 201/39 SbNU 123). V něm vyložil (zkráceně vyjádřeno), že procesní předpis v nepočítá u zpětvzetí či částečného zpětvzetí žaloby, k němuž dojde dříve, než začalo jednání, se zjišťováním stanoviska protistrany k tomuto zpětvzetí a s přiznáním účinnosti takovému zpětvzetí jeho akceptací soudem, a tudíž nepředpokládá jakoukoli posuzovací činnost soudu. V situaci, kdy dává žalobce svým procesním úkonem učiněným ještě před zahájením jednání najevo svoji vůli, že na projednání svého návrhu, byť i jen v jeho části, netrvá, je nutno rozhodnout o zastavení řízení neprodleně, neboť v podstatě odpadá základní podmínka jeho projednání. Takový postup, nepřipouštějící ze strany soudu jakoukoliv nahodilost či libovůli, Ústavní soud označil za postup "zákonem stanovený" ve smyslu y.

V nálezu

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2013 (N 113/69 SbNU 833) Ústavní soud upřesnil, že "jakkoli je ustanovení jednoznačné a samo o sobě žádné pochybnosti nezakládá, neznamená to bez dalšího, že jeho doslovná interpretace, resp. bezpodmínečná aplikace nemohou v určitých případech vést ke stavu, kdy žalovaná strana, v jejíž dispozici není nakládat s návrhem (žalobou), se zcela bez své viny ocitne v takové nepříznivé procesní situaci, která má reálný vliv na možnost žalovaného dále svá práva formálně uplatňovat, a to zvláště v hmotněprávní rovině". Podle odůvodnění citovaného nálezu zastává Ústavní soud shodně s judikaturou Nejvyššího soudu názor, že žalovaný má vážný důvod k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby zejména v řízení, které mohlo být zahájeno i bez návrhu, a v řízení sporném především tehdy, kdy mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany občanskoprávního vztahu nebo má-li žalovaný právní nebo jiný důvod pro požadavek, aby řízení skončilo rozhodnutím ve věci samé (v nálezem řešené věci šlo o rozhodování o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů těsně před uplynutím tříleté lhůty předvídané v ustanovení zákona tehdejšího č. ).

Pod zorným úhlem závěrů prezentovaných ve shora uvedených nálezech a s přihlédnutím k okolnostem posuzovaného případu má Ústavní soud za to, že postup a rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově a Krajského soudu v Brně nelze označit za rozporná s y či jinak porušující ústavně zaručená procesní práva stěžovatelky. Nelze totiž přehlédnout, že zpětvzetí žaloby bylo odůvodněno částečným uspokojením pohledávky v konkurzu a možností ji ve zbytku vymáhat exekučně. Snaží-li se stěžovatelka svojí argumentací zpochybnit výsledek insolvenčního řízení tvrzením o uznání nevykonatelných pohledávek, resp. zpochybněním aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání insolvenčního návrhu, mohla a měla svoji obranu realizovat především v rámci insolvenčního řízení.

Namítanou nečinností Okresního soudu v Prostějově, spočívající v nenařízení jednání v době po podání žaloby (dne 3. 4. 2006) do podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení (dne 22. 2 2008) se Ústavní soud nezabýval. Procesními prostředky k ochraně práva zaručeného v y narušeného tvrzenými neodůvodněnými průtahy v již skončeném řízení je od nabytí účinnosti , kterým byl novelizován , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), uplatnění nároku na náhradu škody v rámci předběžného projednání, respektive žaloba v případě neposkytnutí náhrady ve lhůtě šesti měsíců. Námitku nečinnosti Okresního soudu v Prostějově v již skončeném řízení nelze v ústavní stížnosti proti usnesení o zastavení řízení uplatnit, neboť je zjevné, že v takovém případě by kasační nález Ústavního soudu zjevně postrádal svoji právní funkci [srov. nález ze dne 7. srpna 2007

sp. zn.

(N 122/46 SbNU 151)].

K náhradově nákladovému výroku opírajícího se o ustanovení a za použití Ústavní soud uvádí, že ve své judikatuře opakovaně potvrdil ústavně konformní interpretaci, dle níž pojem "zavinění", použitý v ustanovení , je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska. Pokud pouze jedna procesní strana zaviní, že řízení je zastaveno, pročež ve věci nemůže být meritorně rozhodnuto a tím zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit druhé procesní straně náklady řízení [srov. nález

ze dne 17. 12. 2008 (N 224/51 SbNU 799)]. V tomto ohledu v případě zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby poté, co vymáhaná pohledávka byla částečně uspokojena v insolvenčním řízení a ohledně zbývající části lze vést exekuční řízení, lze potvrdit jako správný závěr obecných soudů, že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalované stěžovatelky.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2017

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu