Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2203/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Mgr. Marcely Kettnerové, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze, Bolzanova 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -175 ze dne 24. března 2016 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -87 ze dne 4. února 2016, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a vedlejší účastnice QI investiční společnost, a. s., se sídlem v Praze, Rybná 682/14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v průběhu ústního jednání před městským soudem domáhala určení, že dílčí pohledávky vedlejší účastnice nebyly v rámci insolvenčního řízení přihlášeny po právu. Městský soud návrh stěžovatelky posoudil jako rozšíření návrhu, nikoliv jeho upřesnění. Návrh na změnu žaloby pak zamítl a stěžovatelku poučil o tom, že odvolání není přípustné. Následné odvolání stěžovatelky vrchní soud odmítl jako nepřípustné.

2. Proti rozhodnutím městského a vrchního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. V převážné části ústavní stížnosti se vymezila vůči pravosti a výši přihlášených pohledávek. Neústavnost napadených rozhodnutí spatřovala v tom, že soudy vedlejší účastnici přiznaly pohledávku, která jí byla již dříve přiznána (v nižší výši), rozhodly tudíž dvakrát v téže věci.

3. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona). Subsidiaritu ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení je třeba chápat nejen ve formálním, ale též v materiálním smyslu. Ústavní stížností se tudíž zásadně lze domáhat ochrany jen proti rozhodnutím konečným, nikoliv dílčím procesním rozhodnutím.

4. V případě nemeritorních rozhodnutí lze ústavní stížnost připustit, pokud jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a pokud tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález ze dne 12. ledna 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), odst. 2]. Rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby dle takovým rozhodnutím zásadně není. Případy, kdy je takové rozhodnutí možné napadnout ústavní stížností, se nicméně vyskytnout mohou [srov. stanovisko pléna sp. zn. ze dne 15. 11. 2016 (394/2016 Sb.)].

5. V projednávané věci nebyla ovšem vůči usnesení městského soudu zachována lhůta pro podání ústavní stížnosti. Opravné prostředky proti rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby nejsou přípustné [ ], lhůtu k jeho napadení je v projednávané věci třeba počítat od 4. 2. 2016, kdy bylo toto usnesení vyhlášeno při jednání. Ústavní stížnosti byla podána 4. 7.2016, tedy zjevně po uplynutí lhůty dvou měsíců.

6. Ve vztahu k usnesení vrchního soudu je potom ústavní stížnost nepřípustná. Procesním prostředkem, jehož je třeba využít před podáním ústavní stížnosti, je i žaloba pro zmatečnost [stanovisko pléna sp. zn. ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)]. Podle může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.

7. Napadené rozhodnutí vrchního soudu je právě takovým usnesením, přičemž ze spisu a ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost podala (podle má ústavní stížnost obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností). Ve vztahu k rozhodnutí vrchního soudu tedy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytuje.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem jako návrh v části opožděný a v části nepřípustný podle ísm. b) a e) ve spoj. s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2017

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj