Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 600/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti CASPER UNION s.r.o., se sídlem Olivova 948/6, Praha 1, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 55, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2015 č. j. , -11 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 3. 9. 2015 č. j. -3, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v , y a v , , a v d.

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci napadeným usnesením v insolvenční věci dlužníka Radka Rozsívala (dále jen "dlužník") mimo jiné schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok I.) a rozhodl, že zajištěný věřitel č. 3 CLEAR FINANCE, s. r. o. (dále také "věřitel č. 3") bude uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění (výrok X.).

Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením odvolání věřitele č. 3 odmítl. V prvé řadě posuzoval to, zda je věřitel č. 3 osobou oprávněnou k podání odvolání a dospěl k závěru, že takovou osobou není. Vrchní soud poukázal především na to, že soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 6. 2015 č. j. -5 rozhodl o úpadku dlužníka, kterému povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku dne 2. 6. 2015. Věřitel č. 3 přihláškou pohledávky č. P3 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka zajištěné pohledávky v celkové výši 792 966,99 Kč. Dne 28. 8. 2015 se u soudu prvního stupně konalo přezkumné jednání a první schůze věřitelů, k němuž se žádný z věřitelů nedostavil. Pohledávka věřitele č. 3 byla v celém rozsahu zjištěna jako zajištěná. Odvolací soud v návaznosti na uvedené a s odkazem na , o úpadku a způsobech jeho řešení, (dále jen " ") konstatoval, že rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Dále poukázal na osoby (věřitele), které jsou oprávněny podat odvolání ( ) a na případy, kdy odvolací soud odmítne odvolání ( cit. zákona). Vrchní soud ve vztahu k souzené věci uzavřel s tím, že soud prvního stupně rozhodl správně, jelikož věřitel č. 3 je zajištěným věřitelem, nepřísluší mu podle a odst. 4 hlasovat o způsobu oddlužení ani o stanovení jiné výše měsíčních splátek; zajištěný věřitel ani nemůže vznášet námitky proti oddlužení podle Věřitel č. 3 není proto podle cit. zákona osobou oprávněnou k podání odvolání proti napadenému usnesení.

Stěžovatelka, která je procesní nástupkyní věřitele č. 3, v ústavní stížnosti podrobněji připomněla věcnou a dosavadní procesní stránku souzené věci a poukázala především na to, že zejména soud I. stupně svým postupem způsobil porušení základního práva účastníka řízení vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou podstatné. Odmítnutí stěžovatelčina odvolání má proto svůj původ v postupu krajského soudu, což se "odvolací soud neobtěžoval nikterak napravit a ryze formalisticky, bez posouzení dalších skutečností" odvolání stěžovatelky odmítl. Uvedla, že soudy obou stupňů jí tímto postupem odepřely jako věřitelce ochranu jejich práv a zkoumání nepoctivého záměru dlužníka zabránily.

Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy, obsah insolvenčního spisu, stejně jako ústavní stížnost samotnou netřeba dále podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i Ústavnímu soudu dostatečně známy.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaných rozhodnutí i soudního spisu a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se však stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. y) a nepředstavuje další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti soudů ve věcech civilních, trestních a správních je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace podústavního práva soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Ústavní soud konstatuje, že postup obou obecných soudů nelze považovat za porušení stěžovatelčiných základních práv, ale za předvídatelnou a ústavně přijatelnou aplikaci zákona, a to navíc za situace, kdy se (jak bylo uvedeno výše) žádný z věřitelů (a tedy ani věřitel č. 3 jako právní předchůdce stěžovatelky) nedostavil na přezkumné jednání a první schůzi věřitelů. Stejně tak to byl právní předchůdce stěžovatelky, který přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení jako zajištěnou s následným obecně známým režimem a s ním spjatými důsledky, které se stěžovatelce nyní nemusí jevit jako vhodné, resp. výhodné. Ústavní soud pro úplnost dodává, že z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka v prvé řadě vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důvodů, pro které odvolací soud odmítl její odvolání a de facto potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Pouhý nesouhlas, resp. polemika stěžovatelky se závěry zastávanými civilními soudy nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti a tedy ani porušení jejích základních práv. Z pohledu civilními soudy uvedených jasných a jednoznačných konstatování - která Ústavní soud z hlediska ústavnosti nemá důvod korigovat - se v ústavní stížnosti použitá argumentace stěžovatelky nutně musí jevit jako spekulativní a lichá. Stěžovatelka posouzení věci v řízení ze strany civilních soudů (v určitém smyslu) ignoruje.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu