Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 348/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Věry Fridrichové, zastoupené JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem, sídlem Bezděkovská 53, Strakonice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2016 č. j. -424, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2015 č. j. -384 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2013 č. j. -341, ve znění opravného usnesení ze dne 5. listopadu 2013 č. j. -352, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a za účasti Ing. Josefa Hrachovce, správce konkursní podstaty úpadce obchodní společnosti DATA PLAST, s. r. o., sídlem Krále Jiřího z Poděbrad 523, Strakonice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle ustanovení písm. d) y stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena ustanovení a d.

2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem (poté, co mu věc byla opětovně vrácena k dalšímu řízení) uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 450 284 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jež měla úpadci vzniknout v důsledku toho, že stěžovatelka porušila povinnost jednatelky úpadce jednat s péčí řádného hospodáře, když v letech 1999 a 2000 nechala z účtu společnosti proplácet náklady na dopravu, jež nesouvisela s obchodní činností úpadce.

3. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rubrikovaným rozsudkem rozsudek krajského soudu potvrdil.

4. Nejvyšší soud následné stěžovatelčino dovolání shora identifikovaným usnesením odmítl, když předseda senátu 29 Cdo dospěl k závěru, že dovolání trpí neodstranitelnou vadou, neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, jejíž obsah netřeba na tomto místě z dále uvedených důvodů detailně rekapitulovat, polemizuje se skutkovými zjištěními soudů, jež považuje za rozporné s provedenými důkazy. Nadto namítá, že v řízení nebyl proveden důkaz svědeckou výpovědí (resp. prohlášením) jediného společníka úpadce, ze kterého by mělo vyplynout, že stěžovatelkou dohodnutá přeprava zboží nebyla sjednána nad rámec potřeb dané obchodní společnosti. Nadto stěžovatelka namítá, že předmětné náklady na přepravu zboží nelze považovat za škodu, jejíž náhrady by se správce konkursní podstaty mohl úspěšně domáhat. V závěru ústavní stížnosti pak připomíná, že byla rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. 1. 2005 č. j. -270 zproštěna obžaloby ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákona.

III. Vlastní posouzení věci

6. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, musí být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

7. Stěžovatelčino dovolání bylo odmítnuto proto, že neobsahuje uvedení toho, v čem spatřuje jeho přípustnost (což je dle podstatná náležitost tohoto mimořádného opravného prostředku). Pokud tedy dovolání tuto obligatorní část neobsahovalo, čemuž stěžovatelka v ústavní stížnosti nikterak neoponuje, nelze na postup dovolacího soudu, jenž na tomto základě její dovolání odmítl, hledět jako na postup, který by nebyl ústavně konformní. Neobsahovalo-li totiž stěžovatelčino dovolání žádný ze čtyř možných předpokladů jeho přípustnosti, předvídaných v , v rozhodném znění, nemohl Nejvyšší soud postupovat jinak, než je odmítnout.

8. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu je proto zjevně neopodstatněná.

9. Tato skutečnost má nevyhnutelné procesní důsledky do posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti napadeným rozsudkům vrchního a krajského soudu.

10. Z hlediska posouzení přípustnosti, resp. včasnosti ústavní stížnosti, totiž nelze přehlížet otázku, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ustanovení , v platném znění), či nikoliv.

11. Bylo-li stěžovatelčino dovolání - řádně - odmítnuto proto, že vykazovalo vady, nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor pro to, aby otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec "uvážil" (viz odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu).

12. Je tedy namístě uzavřít, že pokud je předpokladem přípustné ústavní stížnosti vyčerpání mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání (srov. věta za středníkem , ve znění účinném od 1. 1. 2013), tedy jinými slovy pokud je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu o formálně bezvadném dovolání osoby podávající ústavní stížnost, je v daném kontextu třeba na stěžovatelčino dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno.

13. V takovém případě pak nelze ani ústavní stížnost - v části směřující proti rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu - považovat za přípustnou.

14. Na základě uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části podle jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu