Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3285/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, zastoupeného Mgr. Terezou Vodičkovou, advokátkou, se sídlem Jindřišská 1441, 530 02 Pardubice, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2016, č. j. -108, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2016, č. j. -77, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 26. září 2016, doplněnou podáním ze dne 29. listopadu 2016, která po formální stránce splňovala náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Brně. Doplnění ústavní stížnosti ze dne 29. listopadu 2016 sice splňovalo základní náležitosti vyžadované , avšak obsahovalo pouze minimální ústavněprávní argumentaci, a proto stěžovatel, resp. jeho právní zástupkyně, požádal o poskytnutí dodatečné lhůty do 15. ledna 2017 pro další podrobnější doplnění podání. Stěžovateli byla Ústavním soudem nakonec poskytnuta lhůta do 31. ledna 2017, nicméně ani v této době nebyla ústavní stížnost nikterak doplněna, a proto Ústavní soud při posouzení věci vyšel pouze z tvrzení a argumentace, kterou měl k dispozici.

2. Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. srpna 2016, č. j. -108, v řízení o zaplacení částky ve výši 600 000 Kč požadované žalobcem (stěžovatelem) z důvodu náhrady škody v souvislosti s jeho trestním stíháním odmítl dovolání žalobce směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2016, č. j. -84, a to kvůli existenci vad, pro něž nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Dovolání žalobce směřovalo proti rozhodnutím soudů nižších stupňů, jimiž byla žaloba stěžovatele odmítnuta podle pro neodstranění vad podání.

3. Stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu a 2 d. K tomu pouze uvádí, že jeho žaloba byla odmítnuta, přestože na výzvu k odstranění vad podání reagoval a ve věci tedy bylo možno pokračovat.

4. Jak již bylo naznačeno výše, ústavní stížnost obsahuje zcela minimální argumentaci, která jen stěží splňuje předpoklady stanovené . Ústavní soud ji nicméně neodmítl pro neodstranění vad a ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu připustil alespoň kvazimeritorní přezkum, avšak dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost podle . Nejvyšší soud ve svém usnesení jasně a srozumitelně vyložil, proč bylo třeba dovolání stěžovatele odmítnout (zejména proto, že v dovolání nebylo vůbec vymezeno, v čem je spatřováno vymezení předpokladů jeho přípustnosti). Jelikož ani argumentace v ústavní stížnosti neobsahovala nic bližšího a Ústavní soud v samotném rozhodnutí Nejvyššího soudu neshledal žádné pochybení, odmítl ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu pro zjevnou neopodstatněnost.

5. Skutečnost, že Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro existenci vad, pro něž nebylo lze v řízení dále pokračovat ( ), měla pak nevyhnutelné procesní důsledky do posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části, pokud směřovala proti napadenému rozhodnutí soudu nižšího stupně. Z hlediska posouzení přípustnosti, resp. včasnosti ústavní stížnosti, totiž nelze přehlížet otázku, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení [srov. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], či nikoliv.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný, z důvodů závisejících na jeho uvážení. Pokud však bylo stěžovatelovo dovolání řádně odmítnuto ( ) proto, že vůbec neobsahovalo předpoklad své přípustnosti, neměl Nejvyšší soud pro úvahu ohledně přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ani prostor. Je-li tedy předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné vyčerpání procesních prostředků, které měl stěžovatel k dispozici, je třeba na stěžovatelovo dovolání (proti rozhodnutí soudů nižších stupňů) hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno (viz mimo mnoha dalších např. usnesení ze dne 8. března 2016

sp. zn.

- všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http:// nalus.usoud.cz). Za těchto okolností pak nelze ani ústavní stížnost - v části směřující proti rozhodnutím soudů nižších stupňů - považovat za přípustnou. Nehledě na to, že stěžovatel v petitu napadl toliko usnesení Městského soudu v Brně, tedy soudu prvostupňového, ale ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu nepožaduje ničeho.

7. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu