Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2934/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti společnosti PREFA MAJETKOVÁ, a. s., se sídlem v Pardubicích, Husova 456, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2016, č. j. -1241, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2015, č. j. -756, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. ledna 2015, č. j. -631, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , 36 a 38d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v Všeobecné deklarace lidských práva a v a 90y ČR.

Výše uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost citovaným usnesením Městského soudu v Praze bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno; následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatelka ve své obsáhlé ústavní stížnosti požaduje, aby jí Ústavní soud poskytl ochranu zaručených práv; má za to, že její neúspěch v předchozích řízeních je řízený a že se stala obětí korupčního zneužití soudu organizovaným zločinem. Podle svého přesvědčení v žalobě pro zmatečnost dostatečně vylíčila úkony, v nichž spatřuje nesprávný úřední postup v rámci konkurzního řízení. Postup soudů v řízení o této její žalobě proto považuje za nezákonný a učiněný ve prospěch legalizace výnosů z trestné činnosti organizovaným zločinem na její úkor, poukazuje na jednotlivá řízení a jejich provázanost, z čehož dovozuje nesprávnost postupu soudů a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením; nezabývá se eventuálním porušením běžných práv, pokud současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

V projednávaném případě však Ústavní soud žádné takové pochybení v řízení a v rozhodnutích obecných soudů neshledal. Postup soudů, tedy i posouzení náležitostí žaloby pro zmatečnost, následné zjišťování a hodnocení důkazů, výklad i aplikace právních předpisů při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Pokud tedy soudy stěžovatelku vyzvaly k odstranění vad podání a tento požadavek zůstal fakticky nenaplněn, nelze následná rozhodnutí o odmítnutí žaloby považovat za zkrácení v základních právech.

Napadená rozhodnutí obsahují dostatečná, srozumitelná a logická odůvodnění, z nichž je zřejmé, jak a proč soudy ke svým závěrům dospěly a jak je posoudily po právní stránce. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a stěžovatelka neuvedla nic, z čeho by bylo možno dovodit namítaný zásah do ústavních práv.

Podle ustanovení písmeno a) proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu