Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 241/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Marie Bártečkové, zastoupené JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. -49, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2016, č. j. -114, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 6. 2016, č. j. -14, nevyhověl žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 17. 9. 2014, č. j. SPU 432555/2014, o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, pobočky Břeclav, ze dne 23. 12. 2013, č. j. SPU 547396/2013, ve věci komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Starovice, okres Břeclav, jimiž byly dotčeny pozemky ve spoluvlastnictví stěžovatelky. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2016, č. j. -49, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 25. 1. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do ochrany vlastnictví podle a do práva na spravedlivý proces podle a 2 d, který spatřuje v tom, že přezkumný soud neprovedl důkazy, které navrhovala. Co do merita věci je přesvědčena o zásahu do svých ústavně zaručených práv, neboť v rámci pozemkových úprav došlo ke snížení bonity a celkové hodnoty pozemků v jejím spoluvlastnictví bez poskytnutí adekvátní náhrady.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti; žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem. Důkladně se zabývaly meritem věci, ověřily procesní postup správních orgánů i důsledky pozemkových úprav, vyšly z toho, že šlo o úpravy velkého rozsahu (celkově bylo dotčeno 491 ha, z toho cca 3 ha pozemků ve spoluvlastnictví stěžovatelky). Soudy konstatovaly, že na zákonnosti nemůže nic změnit přesvědčení stěžovatelky, že pozbyla část bonitních pozemků (vinice a ovocný sad) a namísto nich obdržela prostou ornou půdu, byť ve větší výměře. Nastolený stav je v souladu s požadavky na přiměřenost kvality, výměry a vzdálenosti původních a nových pozemků, vymezenými v , ve znění pozdějších předpisů; v případě stěžovatelky došlo k navýšení výměry o 9,6 %, navýšení ceny o 2,8 % a současně navýšení vzdálenosti pozemků o 0,3 %.

Kasační soud dodal, že námitku porušení přiměřenosti původních a nových pozemků stěžovatelka uplatnila teprve v řízení u něj, neučinila tak před odvolacím správním orgánem ani přezkumným soudem, ba naopak - v těchto řízeních s rozhodnými skutečnostmi souhlasila. Vypořádal se rovněž s námitkou pochybení při dokazování, kterou stěžovatelka opakovaně uplatňuje i v ústavní stížnosti, uvádí-li, že přezkumný soud neprovedl důkazy, které navrhovala. Kasační soud přezkumnému soudu vytkl, že důkazy neprovedl a svůj postup dostatečně neodůvodnil; přezkumný soud tím sice porušil procesní práva stěžovatelky, uvedená vada ovšem nemohla mít za následek nezákonné rozhodnutí, neboť ani provedení navrhovaných důkazů by pro stěžovatelku nemohlo znamenat příznivější posouzení věci.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Za správnost:

Jana Němečková