Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4145/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky EKONRAD s. r. o. se sídlem v Brně, Hybešova 38, zastoupené Mgr. Jakubem Hartmanem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 456/9, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 22. září 2016 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. C 53265/RD71/KSBR; Fj 55184/2016/KSBR ze dne 11. srpna 2016, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelce byla v řízení před Krajským soudem v Brně jako rejstříkovým soudem uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč za nedoložení listin do sbírky listin obchodního rejstříku, přestože k tomu soud stěžovatelku opakovaně vyzval. Vrchní soud toto rozhodnutí potvrdil s tím, že stěžovatelka měla povinnost žádané y předložit a této povinnosti nedostála. Neztotožnil se s jejím hodnocením, že vymáhaná povinnost je v rozporu s právní úpravou Evropské unie. S odkazem na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 26. 4. 2016 dospěl k závěru, že právní předpisy České republiky mají přísnější požadavky, než by odpovídalo minimálním požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES ze dne 16. 9. 2009. Snaha o minimální harmonizaci však přísnější úpravu nevylučuje, přičemž případné nevýhodnější postavení vůči subjektům z jiných členských států Evropské unie nelze řešit soudně. Vrchní soud tedy neshledal důvod pro předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie.

2. Proti rozhodnutí vrchního a krajského soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce. Porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že soud odmítl položit předběžnou otázku, přestože šlo o soud poslední instance. Právě prostřednictvím rozhodnutí o takové otázce by bylo možné vyjasnit, zda je povinnost zveřejňovat některé údaje ve sbírce listin v souladu s unijní úpravou (případně se samotnými zásadami práva EU). Práva třetích osob seznámit se s citlivými údaji o společnosti jsou v současnosti nepřiměřeně zvýhodněna oproti právům obchodní společnosti na jejich ochranu.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

4. Otázkou zásahu do práv stěžovatelky způsobeného povinností přeložit y k jejich zařazení do sbírky listin se Ústavní soud zabýval v předchozí věci stěžovatelky (

sp. zn.

). S odkazem na své závěry v jiných věcech dospěl k závěru, že ústavně zaručená práva stěžovatelky zjevně porušena nebyla. Od tohoto závěru není v projednávané věci důvod se odchýlit (stěžovatelka v této rovině ani žádný neuvedla).

5. Stejně tak není dán důvod odchýlit se od předchozích závěrů ve věci stěžovatelky v rovině práva Evropské unie. To není referenčním hlediskem přezkumu ústavnosti zákonů. Samotná aplikace unijního práva je v kompetenci obecných soudů, které mají v případě pochybností o aplikaci tohoto práva možnost, popřípadě povinnost obrátit se na Soudní dvůr s předběžnou otázkou [nález

sp. zn.

ze dne 27. 3. 2008 (N 60/48 SbNU 873; 257/2008 Sb.)]. Nepředložením předběžné otázky může dojít k porušení práva na zákonného soudce [nález

sp. zn.

ze dne 8. 1. 2009 (N 6/52 SbNU 57)]. Ve věci stěžovatelky však Ústavní soud již dříve uvedl, že důvody pro předložení předběžné otázky neshledal, neboť unijní úpravou došlo k minimální harmonizaci a Česká republika byla oprávněna zavést úpravu přísnější.

6. Ve vztahu k samotnému uložení pořádkové pokuty vrchní soud srozumitelným a přiléhavým způsobem dospěl k závěru, že zde není rozpor zákonné povinnosti stěžovatelky předložit žádané y s unijní úpravou. Stěžovatelce tedy byla usnesením rejstříkového soudu uložena povinnost předložit y, což opakovaně neučinila a byla jí za to uložena pořádková pokuta. Za takového stavu neměl Ústavní soud obecným soudům z ústavního hlediska co vytknout.

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu