Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 317/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu Ing. Blanky Vilasové, zastoupené JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Mariánské údolí 126, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. prosince 2016, č. j. 1 KZV 64/2016-646, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se na Ústavní soud obrátila podáním, označeným jako ústavní stížnost, v němž namítá zásah do svých zaručených práv ( ; a d), k němuž mělo dojít napadeným usnesením státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, odboru daní, 2. oddělení, ze dne 13. listopadu 2016, č. j. NCOZ-1395-1012/TČ-2016-412302-C. Tímto rozhodnutím bylo zahájeno trestní stíhání navrhovatelky pro důvodné podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle a 2 písm. a) a odst. 3 ve formě spolupachatelství.

Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu

, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem, upravujících konkrétní řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle odstavce 1 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), což znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice (viz nález

sp. zn.

). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání mechanismů všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech tedy významně ovládá zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s odstavci 3 a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle ustanovení odstavce 2 .

Přípustné opravné prostředky nelze přitom chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje až do vydání meritorního rozhodnutí průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví (srovnej též

sp. zn.

in http://nalus.usoud.cz). Východiskem pro tyto závěry je článek 4 y ČR, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

Podle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává podle § 174 a násl. trestního řádu dozor příslušný státní zástupce, který je povinen podle § 172 odst. 1 trestního řádu zastavit trestní stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Právně zastoupená navrhovatelka pak může využívat zákonem definované nástroje k ochraně svých zájmů.

Na základě těchto skutečností proto Ústavní soud odmítl stížnost jako předčasný, a tedy nepřípustný návrh podle odstavce 1 písmeno e) ve spojení s ustanovením odstavcem 1 .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2017

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj