Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 176/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti PP Hospitals, s. r. o., se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Brázdimská 1000, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. -171, č. j. -172, č. j. -173, č. j. -174 a č. j. -175, ze dne 25. 11. 2016, č. j. -184, ze dne 9. 12. 2016, č. j. -193 a č. j. -194, a ze dne 6. 1. 2017, č. j. -210, č. j. -211 a č. j. -212, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v insolvenční věci stěžovatelky (dlužníka):

- usneseními ze dne 16. 11. 2016, č. j. -171, č. j. -172 a č. j. -173, vyzval účastníky k tvrzení rozhodných skutečností a předložení relevantních podkladů;

- usneseními ze dne 16. 11. 2016, č. j. -174 a č. j. -175, a ze dne 25. 11. 2016, č. j. -184, vyzval příslušné finanční úřady a okresní soudy ke sdělení, zda jsou ohledně stěžovatelky vedeny výkony rozhodnutí nebo (daňové) exekuce;

- usneseními ze dne 9. 12. 2016, č. j. -193 a č. j. -194, ustanovil znalce k vypracování znaleckých posudků a zodpovězení dotazů soudu;

- usneseními ze dne 6. 1. 2017, č. j. -210 a č. j. -211, vyzval banky ke sdělení údajů o účtech stěžovatelky a

- usnesením ze dne 6. 1. 2017, č. j. -212, vyzval stěžovatelku ke sdělení údajů o jejím hospodaření za rok 2016.

Proti uvedeným usnesením insolvenčního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 18. 1. 2017, ve které navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil a současně aby ústavní stížnost projednal jako naléhavou.

Ústavní stížnost je nepřípustná podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje a které jsou blíže vymezeny v a 4 téhož zákona. Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, která je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy, mj. pokud byly řádně vyčerpány veškeré dostupné procesní prostředky obrany.

Stěžovatelka se brání proti sérii procesních rozhodnutí, kterými obecný soud ustanovil znalce a vyzval účastníky a jiné dotčené subjekty ke sdělení údajů potřebných pro další řízení. Na Ústavním soudu nelze požadovat, aby vstupoval do probíhajícího řízení u insolvenčního soudu (v němž je mimochodem aktuálně nařízeno jednání), přezkoumával dílčí procesní úkony a konkrétní postup; k tomu jsou příslušné především nadřízené soudy, na které se stěžovatelka v daném řízení také opakovaně obrací. Roli Ústavního soudu nelze vnímat tak, že by byl automaticky povolán k přezkumu každého jednotlivého rozhodnutí, proti kterému se nelze bezprostředně bránit opravnými prostředky, zvláště pokud jde o prostá procesní rozhodnutí vydaná při vedení řízení. Na tomto závěru nemohou nic změnit ani pochybnosti stěžovatelky, že se má jednat o obživlou věc, a přesto jí byla přidělena nová spisová značka, jakož ani její přesvědčení o důvodech pro vyloučení nebo přidělení věci jinému soudci; tyto skutečnosti je třeba uplatnit ve vlastním řízení, což stěžovatelka ostatně také učinila.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle ve spojení s mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta. K posouzení bylo přistoupeno bezodkladně poté, co byly splněny zákonné podmínky, a Ústavní soud se proto již zvlášť nezabýval návrhem na vyslovení naléhavosti věci podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2017

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj