Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 39/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Vojtěcha Lacka, zastoupeného JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1331/31, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. -31, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2015, č. j. -32, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. -32, žalobu stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 1. 2014, č. j. X, jako druhostupňovému správnímu rozhodnutí ve věci stěžovatelova starobního důchodu. Krajský soud v odůvodnění ověřil výpočet, jakým žalovaná dospěla k přiznané výši starobního důchodu, a uzavřel, že žaloba není důvodná. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. -31, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 4. 1. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří podle a do práva na spravedlivý proces podle a 2d, který spatřuje ve způsobu, jakým se obecné soudy vypořádaly s tím, že při stanovení výše jeho důchodu nebylo zohledněno období před 1. 1. 1986, kdy byl výdělečně činný, a naopak bylo vycházeno z let 1991-2004, kdy byl nezaměstnaný. Kasační soud mimoto pochybil, odmítl-li se námitkou týkající se výpočtu základu za tyto roky věcně zabývat.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení však v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy ústavně konformním způsobem reagovaly na námitky stěžovatele týkající se výpočtu jeho starobního důchodu. Ověřily postup správních orgánů a dospěly k závěru, že osobní vyměřovací základ jako výchozí veličina pro přiznání důchodu byl stanoven v zákonné výši, zejména v souladu s § ustanovením 16 odst. 1 ve spojení s , v tehdy účinném znění (dále jen ""), která vymezují rozhodné období, v případě stěžovatele roky 1986-2004.

Byť ohledně námitky týkající se výpočtu osobního vyměřovacího základu za roky 1991-2004 Nejvyšší správní soud kasační stížnost formálně odmítl pro nepřípustnost, obsahově se i s ní vypořádal, neboť jádro stěžovatelových podání spočívá v přesvědčení, že při výpočtu jeho důchodu neměly být zohledňovány uvedené roky - i když tak stanoví zákon, neboť byl dlouhodobě nezaměstnaný - naopak mělo být přihlédnuto k období před 1. 1. 1986, kdy byl zaměstnán a při započtení dosažených výdělků by měl nárok na podstatně vyšší starobní důchod. Nelze než dodat, že správní orgány byly při výpočtu starobního důchodu povinny postupovat podle zákona o důchodovém pojištění, byť by byl jiný způsob výpočtu pro stěžovatele výhodnější. V této souvislosti se kasační soud důsledně zabýval otázkou ústavnosti relevantních ustanovení zákona; žádný rozpor neshledal, a to i s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu