Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 121/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti MVM - ECO.CZ s. r. o. se sídlem v Ostravě, Sokola Tůmy 1099/1, zastoupené Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Svatoplukova 1209, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2016, č. j. -141, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2016, č. j. -116, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě uložil rozsudkem ze dne 29. 6. 2016, č. j. -116, stěžovatelce povinnost zaplatit 48 563 Kč s příslušenstvím. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že vedlejší účastník (žalobce) jako advokát prokázal uzavření příkazní smlouvy se stěžovatelkou o poskytování právní pomoci při zastupování ve sporu, za provedené služby byla sjednána žalovaná odměna a nárok na ni není podle soudu promlčen.

Krajský soud v Ostravě rozhodnutí věcně potvrdil rozsudkem ze dne 13. 10. 2016, č. j. -141, s odůvodněním, že stěžovatelka byla zastupována vedlejším účastníkem v soudním řízením a s ohledem na obsah uzavřené mandátní smlouvy náleží advokátovi podle advokátního tarifu odměna za vykonané právní služby, náhrada hotových výdajů a náhrada za ztrátu promeškaného času.

Proti výše označeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností; namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d, který spatřuje v tom, že ji obecné soudy nepoučily o hrozícím neúspěchu ve věci podle

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle 30 odst. 1 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ústavní soud v rámci svého přezkumu zjistil, že obecné soudy provedly dokazování v potřebném rozsahu, stěžovatelka se mohla v řízení vyjádřit a uplatnit případné námitky, čehož i využila. Odvolací soud doplnil v duchu procesních pravidel dokazování, ačkoliv skutkové záměry soudu nalézacího neměnil - pouze částečně změnil právní hodnocení věci, které mělo toliko vliv na odůvodnění rozsudku, nikoliv na výrok. Napadená rozhodnutí jsou jasně, srozumitelně a logicky odůvodněna a řízení probíhalo ústavně souladným způsobem. Stěžovatelka měla dostatečný prostor k obraně, byla navíc v řízení zastoupena advokátem, přičemž vše podstatné bylo v řízení tvrzeno a prokazováno.

Ústavní soud zdůrazňuje, že smyslem poučení podle není upozornění na hrozící neúspěch ve věci; soud je jen povinen poučit účastníka, že neplní své základní procesní povinnosti - tvrdit rozhodné skutečnosti a povinnost důkazní - to vše navíc se zřetelem na ústavně garantovanou zásadu rovnosti účastníků v řízení, která nesmí být porušena v neprospěch protistrany. Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti, což v daném případě neshledal.

Ústavní soud zohlednil i to, že předmětem řízení byla z hlediska dovolacího řízení bagatelní částka ve výši 48 563 Kč a proti rozsudku odvolacího soudu tak podle nebylo přípustné ani dovolání (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015,

sp. zn.

, nebo ze dne 10. 4. 2014,

sp. zn.

). Rozhodnutí v bagatelních věcech přezkoumává Ústavní soud pouze výjimečně - v případě, že postup obecných soudů nese znaky extrémní svévole, což není tento případ (srovnej např. nález ze dne 4. 8. 1999,

sp. zn.

).

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu