Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3825/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Natašou Láníčkovou, advokátkou se sídlem Bratislavská 25, Hustopeče, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2016 č. j. -116, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2016 č. j. -98 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 12. 2014 č. j. -76, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práva ve smyslu a 90y, a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Břeclavi zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce ze dne 7. 7. 2013, ve znění pozdějších podání, který odůvodnil svou nemajetností, a vznesl námitku promlčení. Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné s odůvodněním, že dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Stěžovatel tvrdí, že soudy hodnotily důkazy svévolně a některé neprávem opomenuly. Konkrétně poukazuje na to, že soud prvního ani druhého stupně při projednávání důvodu zastavení exekuce pro nemajetnost dostatečně nezkoumaly, zda hodnota nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele postačí alespoň ke krytí nákladů exekuce. Stěžovatel současně namítá, že soudy nesprávně vyhodnotily námitku promlčení. Podle jeho názoru v dané věci uplynula jak subjektivní, tak i objektivní lhůta pro podání návrhu na nařízení exekuce.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a 91y), tudíž ani žádnou další přezkumnou instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena jen tehdy, pokud by soudy na úkor stěžovatele napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených práv [, písm. d)y]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, přísluší nezávislým soudům.

Podstatu ústavní stížnosti představuje polemika stěžovatele s právními závěry soudu prvního a druhého stupně o existenci důvodů pro zastavení exekuce. K tomu Ústavní soud konstatuje, že soud prvního stupně srozumitelně objasnil, proč neshledal důvodným návrh stěžovatele na zastavení exekuce pro nemajetnost. Uvedl mimo jiné, že i když ze zpráv exekutorky vyplývá, že na předmětných nemovitostech vázne velké množství zástav, nelze vyloučit, že prodejem podílu povinného může být oprávněný alespoň částečně uspokojen. Na majetek stěžovatele je vedeno mnoho dalších exekucí a stěžovatel u jednání sám uvedl, že nemá v úmyslu předmětnou pohledávku dobrovolně zaplatit. Odvolací soud se zabýval všemi námitkami stěžovatele a dostatečně srozumitelně rozvedl závěry, které jej vedly k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně. Vyjádřil se též podrobně a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu i k námitce stěžovatele k otázce promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí.

Usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání stěžovatele je založeno na závěru, že z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu Tento závěr podle judikatury Ústavního soudu nepodléhá jeho přezkumné pravomoci, neboť podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud; výjimku představují excesy v podobě rozhodovací libovůle či přepjatého formalismu. Nejvyšší soud však své závěry dostatečně odůvodnil. Ostatně stěžovatel proti odůvodnění dovolacího soudu v ústavní stížnosti ani nic konkrétního nenamítá.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2017

JUDr. Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu