Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3604/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky BONUS PRAHA Investment, a. s., adresa Vinohradská 1511/230, 100 00 Praha 10 - Strašnice, zastoupené Mgr. Michalem Müllerem, advokátem, se sídlem Krkonošská 1512/11, 120 00 Praha 2, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. září 2016, č. j. -32, spojené s návrhem na zrušení poslední věta , , ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu d (dále jen " "), bylo zasaženo do práva na ochranu vlastnictví podle y a rovněž došlo k porušení principu rovnosti zakotveného v y.

2. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 2. září 2016, č. j. -32, vzal na vědomí, že dlužnice Mgr. Lenka Pašková splnila podmínky oddlužení (výrok I.); přiznal insolvenčnímu správci odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 68 454 Kč včetně příslušné DPH, s tím, že tuto částku insolvenční správce obdržel ve formě záloh v průběhu oddlužení (výrok II.); zprostil Mgr. Lenku Vítkovou výkonu funkce insolvenční správkyně (výrok III.) a doplnil, že insolvenční řízení se končí právní mocí tohoto rozhodnutí (výrok IV.).

II.

3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni se stěžovatelka, která v insolvenčním řízení vystupovala jako zajištěná věřitelka, brání ústavní stížností a navrhuje, aby Ústavní soud uvedené rozhodnutí zrušil a současně aby zrušil poslední věta , , ve znění pozdějších předpisů, podle níž platí, že "Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu." Stěžovatelka připomíná, že její právní předchůdce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku z titulu hypotečního úvěru zajištěného nemovitostí ve vlastnictví dlužnice. Pohledávka byla zjištěna jako zajištěná, a proto nebyla zařazena do splátkového kalendáře. Na část své pohledávky obdržela stěžovatelka výtěžek ze zpeněžení předmětu zajištění a zbývající část nebyla zařazena do splátkového kalendáře. S využitím odkazu na zásady ovládající insolvenční řízení vyslovuje stěžovatelka názor, že neuspokojená část pohledávky zajištěného věřitele přesahující hodnotu zajištění má být zařazena do splátkového kalendáře plněného v rámci oddlužení. Upozorňuje i na nejednotnost rozhodování vrchního soudu ohledně (ne)možnosti rozdělení jedné pohledávky na část zajištěnou a na část nezajištěnou, která snižuje míru právní jistoty zajištěných věřitelů.

III.

4. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Předně je třeba uvést, že námitky a argumentace stěžovatelky jdou zcela mimo to, čeho se napadené rozhodnutí týká a co je jeho předmětem. Stěžovatelka totiž brojí proti tomu, že část její zajištěné pohledávky, která nebyla uspokojena ze zajištění, nemohla být s ohledem na úpravu vycházející z zařazena do splátkového kalendáře, avšak uvedené rozhodnutí danou problematiku vůbec neřeší, neboť jím insolvenční soud toliko bere na vědomí, že podmínky oddlužení byly splněny s tím, že právní mocí tohoto rozhodnutí se celé insolvenční řízení končí. Z tohoto pohledu nepředstavuje napadené rozhodnutí vhodný nástroj pro řešení námitek obsažených v ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k napadenému rozhodnutí je argumentace stěžovatelky v podstatě nulová, Ústavní soud se pouze omezuje na konstatování, že napadené rozhodnutí je ústavně souladné. Nadto, pokud by stěžovatelka brojila proti výrokům II. (určení odměny insolvenční správkyni) a III. (zproštění insolvenční správkyně výkonu funkce), je proti těmto výrokům přípustné odvolání, takže by bylo třeba ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve spojení s ].

6. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná, že ústavní konformitou a konsekvencemi vyplývajícími z aplikace poslední věta se Ústavní soud zabýval zejména v rozhodnutí ze dne 6. února 2014

sp. zn.

, v němž dospěl k závěru, že zákonodárcem přijaté řešení nevybočuje z mezí ústavnosti a zásah do majetkových práv stěžovatelky v daném případě nelze shledat protiústavním. Ostatně k totožné problematice ve vztahu ke stejné stěžovatelce se Ústavní soud vyjádřil i v usneseních ze dne 19. července 2016

sp. zn.

a ze dne 29. listopadu 2016

sp. zn.

(všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), v nichž rovněž dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavních stížností.

7. Na základě shora uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu k porušení základních práv či svobod stěžovatelky, jichž se dovolává, nedošlo, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

8. S ohledem na rozhodnutí o ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud i o odmítnutí stěžovatelčina akcesorického návrhu na zrušení poslední věta podle , neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu