Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4207/16

Ústavní soud rozhodl dne 11. ledna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti a) Sky International AG, se sídlem Stockerhof, Dreikönigstrasse 31a, CH-8002, Zürich, Švýcarsko a b) Sky plc, se sídlem Isleworth, Middlesex, Grant Way, TW7 5QD, Velká Británie, obou zastoupených Mgr. Karlem Šindelkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 103/12, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2016 č. j. -122, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) M7 Group S.A., se sídlem 2 Rue Albert Borschette, L-1246, Luxembourg, Lucembursko a 2) M77 Link S.A , se sídlem tamtéž, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se obchodní společnosti Sky International AG a Sky plc (dále jen "stěžovatelky" nebo "žalobkyně") domáhají zrušení shora označeného rozhodnutí obecného soudu, neboť jím mělo být zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 a práva na zákonného soudce dle článku 38 odst. 1 d (dále jen " ").

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil (mimo jiné), následující skutečnosti:

Žalobkyně se žalobou ze dne 22. června 2015, ve znění ze dne 23. června 2015, podanou u Městského soudu v Praze (dále jen "soud prvního stupně"), domáhají stručně řečeno toho, aby se M7 Group S.A. a M77 Link S.A. (žalované) zdržely nabídky, poskytování a propagace služeb satelitní televize a telekomunikačních služeb pod označením "skylink" v jakékoliv podobě, jakož i užívání kombinovaných národních ochranných známek ve znění "skylink" č. zápisu 312694 a 312695, a aby soud prvního stupně určil, že užití uvedených kombinovaných ochranných známek ve znění "skylink" je nedovoleným soutěžním jednáním.

Žalobkyně současně v žalobě uvedly, že mezi nimi a žalovanými probíhá již od 20. června 2014 u Okresního soudu v Lucemburku řízení o žalobě z titulu porušení práv k ochranným známkám Evropské unie s označením "SKY", kde se však žalobkyně "domáhají odlišných výroků soudu". S ohledem na vzájemnou souvislost řízení vedených před českým a lucemburským soudem žalobkyně navrhly, aby soud prvního stupně přerušil řízení podle článku 30 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 542/2014 ze dne 15. května 2014, a Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/281 ze dne 26. listopadu 2014 (dále jen "nařízení Brusel I bis").

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím soud prvního stupně návrhu žalobkyň nevyhověl, resp. rozhodl, že "řízení se nepřerušuje". Součástí rozhodnutí soudu prvního stupně bylo i poučení, že proti tomuto není odvolání přípustné s odkazem na Přes poučení soudu prvního stupně ž alobkyně dne 5. prosince 2016 podaly proti jeho rozhodnutí odvolání.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelky předestřely argumenty stran nesprávnosti poučení soudu prvního stupně o nepřípustnosti odvolání proti jeho rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přerušení řízení dle článku 30 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, s tím, že vedeny tímto svým právním názorem, podaly proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání. Stěžovatelky dále uvedly, že s ohledem na poučení soudu prvního stupně a rovněž proto, že rozhodnutí odvolacího soudu nemusí být vydáno ve lhůtě dvou měsíců od vydání napadeného rozhodnutí, podávají "z procesní opatrnosti a z důvodu nejistoty, ohledně existence dalších procesních prostředků, které zákon k ochraně jejich práva poskytuje, ústavní stížnost".

Ve zbývajícím rozsahu stěžovatelky obsáhle brojí proti údajně nesprávnému postupu soudu prvního stupně při aplikaci článku 30 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, v čemž spatřují zásah do práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce, garantovaných jim v rovině ústavního práva článkem 36 odst. 1 a článkem 38 odst. 1 y.

IV.

Dříve, než Ústavní soud mohl přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh , přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že pojmový znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po stránce formální projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( , ve spojení s a 4 ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavněprávně garantovaných základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě obecné soudy v rámci civilního řízení, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

Stěžovatelky podaly v projednávané věci ústavní stížnost v okamžiku, kdy jak sami uvedly, "podaly dne 5. prosince 2016 odvolání proti napadenému usnesení k Vrchnímu soudu v Praze", které považují - přes poučení soudu prvního stupně - za přípustné. Jestliže tedy v současné době probíhá u Vrchního soudu v Praze řízení o odvolání stěžovatelek, nemůže Ústavní soud, s ohledem na shora uvedené závěry, zasahovat do probíhajícího řízení o podaném (ať již přípustném či nepřípustném) opravném prostředku.

Na tomto základu Ústavní soud nemohl jinak, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v souladu s odmítnout jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2017

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj