Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4098/16

Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, zastoupeného Mgr. Bc. Jiřím Daňkem, advokátem se sídlem Rašínova 103/2, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. září 2016 č. j. -97, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, jako účastníka řízení a za účasti 1) Okresního soudu v Jihlavě, 2) Krajského soudu v Brně a 3) BOSCH DIESEL, s. r. o., IČ 46995129, se sídlem Pávov č. p. 121, 586 01 Jihlava, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel (dále rovněž "žalobce") ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatních ohledech splňuje podmínky a předpoklady ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadá v záhlaví usnesení označené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o zastavení dovolacího řízení a tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu y, dále jen "Ústava" (Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana), y (státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon), d, dále jen "Listina" (státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví) a y (každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu).

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadeného usnesení se zjišťuje:

U Okresního soudu v Jihlavě probíhal pod sp. zn. občanskoprávní spor mezi žalobcem Ing. Miroslavem Šebestou a žalovanou společností BOSCH DIESEL, s. r. o., IČ 46995129, v němž žalobce požaduje po žalované částku ve výši 1.000.000.000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena v souvislosti s neplatnou výpovědí z pracovního poměru.

Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 18. 6. 2015 č. j. -62 odňal žalobci se zpětnou účinností osvobození od soudních poplatků přiznané usnesením téhož soudu ze dne 16. 3. 2015 č. j. -52, neboť žalobce ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků zcela zamlčel, že mu žalovaná společnost BOSCH DIESEL, s. r. o. vyplatila náhradu mzdy ve výši 948 129,- Kč, částku 105 336,- Kč jako náhradu mzdy za překážky v práci na straně zaměstnavatele a odstupné ve výši 144 277,- Kč.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2015 č. j. -71 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, neboť dospěl k závěru, že ohledně částky jedné miliardy Kč požadované jako náhrada nemajetkové újmy, která žalobci údajně měla být způsobena v souvislosti s neplatnou výpovědí z pracovního poměru, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Odvolací soud označil požadované finanční zadostiučinění za zcela nereálné a nepřiměřené i s ohledem k výši částek, které jsou přiznávány při odškodnění nemajetkové újmy v mnohem závažnějších případech.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen "dovolací soud") k dovolání žalobce usnesením ze dne 21. září 2016 č. j. -97 zastavil dovolací řízení podle ustanovení a

Dovolací soud konstatoval, že žalobce podal včasné dovolání, avšak při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a opětovně požádal o jeho ustanovení. Splnění, resp. nesplnění předpokladů pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu zhodnotil přímo dovolací soud a dospěl k závěru, že pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, neboť žalobce dovoláním uplatňuje proti usnesení odvolacího soudu zřejmě bezúspěšně právo ( ) za situace, kdy již z žaloby vyplývá nereálnost a značná nepřiměřenost požadované výše zadostiučinění.

III.

Stěžovatel v ústavní stížnosti dovolacímu soudu (resp. též soudům nižších stupňů) vytýká, že se "nedostatečně zabývaly opodstatněností samotného žalobního návrhu stěžovatele" a nevypořádaly se s důvody, které stěžovatele vedly k podání předmětné žaloby. Dovolací soud prý přehlédl, že soud prvního stupně nepostupoval ve smyslu ustanovení a nevyzval stěžovatele k případné bližší konkretizaci žalobního návrhu za situace, v níž ho shledával neurčitým. V tomto postupu okresního soudu shledává stěžovatel porušení y, neboť tímto nesprávným procesním postupem okresního soudu prý "bylo zabráněno v meritorním projednání jím uplatněného žalobního nároku před příslušným soudem".

Ve věci jednající a rozhodující soudy, včetně soudu dovolacího se prý měly rovněž zabývat otázkou, zda ke vzniku nároku stěžovatele uplatněného žalobou skutečně došlo a v případě kladného závěru měly samy posoudit výši takového nároku podle svého uvážení.

Dovolací soud měl podle názoru stěžovatele přistoupit k ustanovení právního zástupce z řad advokátů, neboť stěžovatel jako právní laik nemohl uplatnit mimořádný opravný prostředek řádným, tedy kvalifikovaným způsobem.

IV.

Po zvážení námitek stěžovatele ve vztahu k napadenému rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí uvedl, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků či ustanovení advokáta je zásadně doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (článek 82 y) Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry (srov. např. usnesení ze dne 31. 10. 2016

sp. zn.

, resp. ze dne 1. 11. 2016

sp. zn.

- všechny citované judikáty Ústavního soudu jsou dostupné v internetové databázi NALUS - http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud proto otevřel tuto problematiku svému věcnému posouzení pouze výjimečně, a to buď v případech týkajících se velmi specifických otázek, v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu příslušných ustanovení ze strany soudů, například nerespektováním kogentní normy či interpretací v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo když v rozhodnutích absentovalo řádné odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria či hlediska pokládal soud v projednávané věci za stěžejní (obdobně např. viz usnesení ze dne 17. 8. 2000,

sp. zn.

, usnesení ze dne 28. 6. 2012,

sp. zn.

, usnesení ze dne 20. 11. 2014,

sp. zn.

, usnesení ze dne 5. 8. 2015,

sp. zn.

a řada dalších).

Žádná taková protiústavní pochybení, která by mohla vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu, však v posuzovaném případě zjištěna nebyla.

Nad rámec řečeného lze dodat:

Podle ustanovení předseda senátu může na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, přičemž přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela, lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Z ustanovení vyplývá, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ( ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.

Individuální osvobození od soudních poplatků podle lze přiznat za předpokladu, že ho odůvodňují poměry účastníka a že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Jde tedy vždy o podmínky kumulativní, z nichž u stěžovatele nebyla splněna ani jedna z obou podmínek. Závěr o zřejmě bezúspěšném uplatnění práva ze strany stěžovatele blíže konkretizoval jak odvolací soud, tak i soud dovolací, který otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, zhodnotil sám ve smyslu závěrů např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 7. 2014 sp. zn. , resp. usnesení ze dne 8. 4. 2015 sp. zn. .

Vzhledem k tomu, že ve věci samé jde o bezúspěšné uplatňování práva, je i dovolání proti rozhodnutí soudu o nevyhovění žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení , platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska).

V situaci, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že není důvod ustanovit stěžovateli advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, dovolací soud podle ustanovení a řízení o dovolání zastaví (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 4. 2015 sp. zn. , uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Těmto závěrům Nejvyššího soudu České republiky nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.

Namítá-li stěžovatel porušení zásad spravedlivého procesu, lze konstatovat, že podle y se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

), což se však v projednávané věci nestalo.

Stěžovatel byl náležitě poučen, že podle ustanovení je přístup k dovolacímu soudu omezen podmínkou právního zastoupení dovolatele advokátem či notářem, a to kromě výjimek uvedených ve druhém a třetím odstavci citovaného ustanovení. Není-li nedostatek povinného zastoupení dovolatele odstraněn, není možné dovolání meritorně projednat a tedy ani se zabývat i případnými procesními pochybeními soudů nižších stupňů.

S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu Ústavního soudu