Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4136/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti POWER LINK CORPORATION LIMITED, se sídlem v Hongkongu, Unit D, 10/F, China overseas Bulilding, 139 Hennessy Road, Wanchai, zastoupené JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 105/6, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2016, č. j. -114, a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 20. 2. 2014, č. j. -67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku - Místku zastavil usnesením ze dne 20. 2. 2014, č. j. -67, nařízenou exekuci (výrok I.), nepřiznal žádnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil stěžovatelce (oprávněné) nahradit soudnímu exekutorovi náklady zastavené exekuce (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že vedení exekuce je nepřípustné vzhledem k tomu, že jmenovaný rozhodce neměl pravomoc vydat rozhodčí nález, na jehož základě byla exekuce vůči povinnému nařízena. Z důvodu procesního zavinění uložil soud oprávněnému nahradit exekutorovi vzniklé náklady.

Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesením ze dne 30. 8. 2016, č. j. -114, výrok o povinnosti stěžovatelky (oprávněné) nahradit exekutorovi náklady exekuce s odůvodněním, že stěžovatelka v řízení nezachovala potřebnou míru pečlivosti, jelikož ve vymáhání povinnosti pokračovala dlouhou dobu poté, kdy došlo k ustálení judikatury ohledně neplatnosti rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle neplatné rozhodčí doložky a kterýž neměl k jeho vydání dostatek pravomoci. Exekuce tak byla podle odvolacího soudu od samého počátku vedena neoprávněně.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatelka brání včasnou ústavní stížností, namítá zásah do práva na ochranu vlastnictví podle a do práva na spravedlivý proces podle a 2 d. V postupu obecných soudů dále stěžovatelka spatřuje porušení práva na spravedlivý proces podle Úmluvy a závaznosti vykonatelného rozhodnutí Ústavního soudu podle y.

Omezení či porušení těchto práv shledává stěžovatelka v tom, že obecné soudy se dopustily nepřípustné svévole, jelikož nesprávně vyložily a aplikovaly kogentní zákonné normy týkající se způsobu náhrady nákladů exekuce při jejím zastavení. V důsledku svévolného postupu mělo být zasaženo i do vlastnického práva stěžovatelky, která je přesvědčena, že nezavinila zastavení exekuce, jenž by opodstatňovalo postup v její neprospěch podle , exekučního řádu. Stěžovatelka v době zahájení nemohla nijak předvídat skutečnost, že rozhodčí nález (exekuční titul) bude v důsledku "pozdější" judikatury považován za neplatný. Stěžovatelka dále namítá, že obecné soudy nerespektovaly při svém rozhodování usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016,

sp. zn.

.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle .

Ústavní soud se obdobnými ústavními stížnostmi již v minulosti mnohokrát zabýval, přičemž v napadaném postupu obecných soudů konstantně neshledává porušení ani omezení žádných ústavně chráněných práv (srovnej např. usnesení ze dne 16. 12. 2014,

sp. zn.

, ze dne 13. 1. 2015,

sp. zn.

, ze dne 26. 1. 2016,

sp. zn.

a ze dne 27. 9. 2016,

sp. zn.

). Ani v nyní posuzované věci nespatřuje důvod se od dříve vyslovených závěrů odchylovat. Proto v uložení povinnosti stěžovatelce (oprávněné), která vymáhala pohledávku na základě později neplatného rozhodčího nálezu (exekučního titulu), k náhradě nákladů zastavené exekuce podle § 89 exekučního řádu, nelze shledat prvky svévole a porušení práva na spravedlivý proces ani omezení žádného jiného ústavního práva.

K námitce nerespektování názoru vysloveného v usnesení ze dne 19. 7. 2016,

sp. zn.

, a porušení y Ústavní soud uvádí, že je vázán pouze svými nálezy, nikoliv usneseními.

Nelze pominout, že úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecného soudu nedošlo k vykročení z ústavního rámce jeho činnosti; takové pochybení v daném případě neshledal. Zohlednil, že předmětem řízení byla bagatelní částka ve výši 605 Kč, povinnost k zaplacení takto nízké částky není způsobilá omezit či porušit namítaná ústavní práva stěžovatelky (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy ze dne 29. 6. 2015,

sp. zn.

, nebo ze dne 10. 4. 2014,

sp. zn.

).

Navíc Ústavní soud musel mít při posuzování ústavní stížnosti na zřeteli, že stěžovatelka brojí proti rozhodnutí, pouze pokud jde o náhradu nákladů řízení exekuce. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do tohoto rozhodování zásadně (až na výjimky) nepřísluší zasahovat. Obecný soud své rozhodnutí důkladně odůvodnil, přičemž řádně, srozumitelně, logicky a uceleně předestřel úvahy, které jej vedly k závěru, že stěžovatelka je povinna nahradit náklady zastavené exekuce.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu