Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1977/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti společnosti DOMESTIK s. r. o., sídlem Křenova 438/3, Praha 6, zastoupené Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem, sídlem Vrázova 7, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016 sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2015 č. j. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2014 č. j. C 116244/RD42/MSPH, Fj 323995/2014, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, spojené s návrhem na zrušení , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení práva na spravedlivý proces podle d. Tuto ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na zrušení ustanovení , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen " ").

2. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo podle (dále jen " ") zastaveno řízení o stěžovatelčině návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku - výmazu údajů o nařízení exekuce postižením obchodního podílu společníka Slavomíra Váni (výrok I) s tím, že se stěžovatelce po právní moci vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok II). Uvedený soud vyšel z toho, že o výmazu dané skutečnosti již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2005 č. j. F 3345/2005, a tudíž jde o věc rozhodnutou.

3. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo k odvolání stěžovatelky usnesení soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správné podle potvrzeno a ve výroku II změněno tak, že se stěžovatelce vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že o výmazu příslušných údajů bylo pravomocně rozhodnuto, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení v podobě překážky rei iudicatae, a proto bylo třeba postupovat podle ustanovení (míněn zřejmě "odst. 1") Dále odvolací soud uvedl, že nelze vyhovět požadavku stěžovatelky, aby zápis o předmětné exekuci byl vymazán z "historie" obchodního rejstříku, neboť pak by pořízení tzv. úplného výpisu, který zachycuje jak aktuální údaje o zapisovaném subjektu, tak všechny údaje, které kdy byly do obchodního rejstříku zapsány a následně vymazány, ztrácelo smysl, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. .

4. Usnesení odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle a 2 s tím, že není přípustné ani podle , neboť dovoláním otevřená otázka výmazu skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku z "historie" byla vyřešena v souladu s jeho ustálenou judikaturou a není důvod se od ní odchýlit; vedle zmíněného rozhodnutí mělo jít o usnesení ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. a ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. , přičemž z nich plynoucí závěry, jež obstály v ústavněprávním přezkumu [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz)], přijaté v poměrech obchodního zákoníku, se dle dovolacího soudu plně prosadí i při výkladu

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka upozornila, že údaj o nařízení exekuce byl zapsán do obchodního rejstříku dne 8. 10. 2003 a vymazán dne 18. 10. 2005, že se zobrazuje v úplném výpisu z obchodního rejstříku, i když není aktuální, protože se více než 10 let netýká jejího společníka a jednatele, přičemž uvádění dané informace nemá žádný informativní význam, a současně ji poškozuje, neboť na jeho základě ji potenciální zákazníci nepovažují za seriózní. S poukazem na ustanovení a stěžovatelka uvedla, že v případě vedení exekučního řízení na majetek společníka nejde o "údaj o právnické osobě" ani o "právní poměry obchodní společnosti", ale o poměry Slavomíra Váni, a tento údaj do zapisovaných skutečností nepatří. Ustanovení je podle stěžovatelky excesem vybočujícím ze základních pravidel, na nichž je tento zákon postaven.

6. Stěžovatelka dále s poukazem na ustanovení (ve znění k 8. 10. 2013) namítla, že ve věci předmětného zápisu s ní (jako s účastníkem řízení) nebylo jednáno, a proto bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

7. V další části stěžovatelka shrnula, že daný zápis se netýká obchodní společnosti, resp. je ve vztahu k ní irelevantní, protože již delší dobu nemá se Slavomírem Váňou nic společného, exekuce byla prováděna před dlouhou dobou, nemá žádný význam pro osoby zajímající se o ní, zápis jí škodí, neboť musí "nosit na čele cejch někoho jiného". V souvislosti s tím stěžovatelka položila otázku, proč není možné danou informaci vymazat z obchodního rejstříku, je-li v případě rejstříku trestů možné vymazat záznam o trestním stíhání a odsouzení, z insolvenčního rejstříku záznam o vedeném insolvenčním řízení, z centrální evidence exekucí či katastru nemovitostí záznam o provedené exekuci, a dále proč by měla být po mnoha letech evidováním dané informace šikanována a pro koho je po deseti letech účelná, načež dospěla k závěru, že žádný důvod pro její evidenci neexistuje.

III.

Procesní předpoklady projednání návrhu

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle .

10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla pouze porušení práva na spravedlivý proces, k němuž mělo dojít tím, že s ní nebylo "ve věci předmětného zápisu" jednáno jako s účastníkem řízení. Ovšem v daném soudním řízení se stěžovatelkou jako s účastníkem řízení evidentně jednáno bylo, neboť to byla ona, kdo podal návrh na zápis změny do obchodního rejstříku (resp. na vymazání údajů týkajících se nařízení exekuce), a následně odvolání i dovolání, jež příslušné soudy projednaly a rozhodly o nich. Tato námitka se tak zřejmě týká jiného řízení, než ve kterém byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí.

11. Co se týče rozhodnutí soudu prvního stupně, z něho plyne, že o návrhu stěžovatelky na změnu zápisu v obchodním rejstříku nebylo možné rozhodnout pro překážku rei iudicatae a s tímto závěrem se plně ztotožnil odvolací soud. V tomto ohledu stěžovatelka žádné výhrady nevznesla, a ani k tomu neměla důvod, neboť jak vyplynulo z průběhu řízení, svým návrhem chtěla dosáhnout nikoliv vymazání zápisu o nařízení exekuce, ale toho, aby se zápisy týkající se této exekuce vůbec nezobrazovaly v tzv. úplném výpisu z obchodního rejstříku.

12. Takto pojatým návrhem se pak zabývaly odvolací soud a dovolací soud. Oba shodně dospěly k závěru, že mu nelze vyhovět. Stěžovatelka s jejich závěry vyslovila nesouhlas, přičemž tvrdila (ve stručnosti řečeno), že zobrazení dané skutečnosti v tzv. úplném výpisu z obchodního rejstříku ji ekonomicky poškozuje, aniž by takový údaj měl nějakou informační hodnotu. Z obsahu ústavní stížnosti dostatečně neplyne, jaké konkrétní ústavně zaručené základní právo či svoboda měly být napadenými rozhodnutími porušeny, přičemž předmětná otázka (tj. zda lze vymazat údaje z "historie" obchodního rejstříku) byla vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou, jež obstála i v testu ústavnosti (viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

13. Návrh na zrušení stěžovatelka odůvodnila tím, že příslušný údaj se netýká jí, ale společníka Slavomíra Váni, a proto má toto ustanovení představovat excesivní vybočení ze základních pravidel, na nichž je daný zákon postaven. Z této argumentace však rovněž není zřejmé, v jakém ohledu (a z jakého důvodu) by dané ustanovení mělo kolidovat s ústavním pořádkem, především pak z dalšího obsahu ústavní stížnosti ani neplyne, že by stěžovatelka považovala za chybné, že se údaje o exekuci zapisují do obchodního rejstříku, ale to, že je nelze zcela vymazat (tj. tak, aby se vůbec neobjevovaly v tzv. úplném výpisu) za stavu, kdy už nejsou aktuální, a kdy už údajně nemají žádnou informativní hodnotu (k tomu viz sub 12).

14. Vzhledem k těmto důvodům Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl. Není-li ústavní stížnost způsobilá meritorního projednání, návrh na zrušení zákonného ustanovení, jakožto návrh akcesorický, sdílí její osud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu