Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3986/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Rostislavem Havelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Břehová 208/8, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2016, č. j. -226, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mělníku rozhodl rozsudkem ze dne 5. 5. 2016, č. j. -121, tak, že svěřil dceru L. a syna D. do péče otce (výrok I.), matce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilých dětí částkou 2500 Kč měsíčně (výrok II.), dceru E. svěřil do péče matky (výrok III.) a otci uložil povinnost přispívat na její výživu částkou 3000 Kč měsíčně (výrok IV.).

Krajský soud v Praze změnil k odvolání matky rozsudkem ze dne 29. 9. 2016, č. j. -226, rozhodnutí tak, že nezletilého syna svěřil do péče matky a otci uložil povinnost přispívat na jeho výživu částkou 3500 Kč měsíčně. Rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že byla prokázána silná a ničím nenahraditelná sourozenecká citová vazba mezi synem a jeho mladší sestrou, která je v péči matky. Zejména ze znaleckého posudku vyplynulo, že syn "patří" ke své mladší sestře a měl by vyrůstat společně s ní, zároveň je matka schopná obě děti vychovávat. Odvolací soud proto změnil rozhodnutí s odkazem na Otec odvolání nepodal a ve svém vyjádření k odvolání matky pouze uvedl, že žádá o svěření všech dětí do své péče.

Proti výše uvedenému rozhodnutí se stěžovatel (otec) brání včasnou ústavní stížností. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle y základních práva a svobod, který spatřuje v tom, že odvolací soud chybně vyložil ustanovení z. ř. s. a Obecné soudy podle stěžovatele nesprávně aplikovaly právo a nedostatečně a nesprávně odůvodnily svůj postup, namítá, že odvolací soud měl přezkoumat všechny výroky napadeného rozsudku (zejména výrok III. o svěření mladší dcery do péče matky), jelikož v nesporném řízení není soud vázán rozsahem odvolání. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho ústavní stížnost podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy ve smyslu .

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle .

Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nebylo vykročeno z ústavního rámce jejich činnosti - takové pochybení v daném případě nezjistil. Ústavní soud je přesvědčen, že soud obecný jasně, srozumitelně a logicky uvedl důvody, na základě kterých o svěření nezletilého syna do péče matky rozhodl a vypořádal se nad rámec odvolání s námitkou otce ohledně svěření mladší dcery do péče matky. Mimo jiné uvedl, že: "Pro výlučnou péči matky o syna svědčí ne příliš velký zájem otce o nezletilou mladší dceru (v péči matky)." Stěžovatel navíc fakticky vyžaduje revizi výkladu norem podústavního práva, k jehož přezkumu ovšem není Ústavní zásadně oprávněn; postupy obecných soudů sjednocuje především Nejvyšší soud. Ústavní soud zasahuje svými kasačními nálezy až v případě porušení ústavně chráněných práv, která ovšem napadeným rozhodnutím porušena nebyla - posuzovaná věc nijak nepřekračuje podstatným způsobem vlastní zájmy stěžovatele, jak uvádí ve své ústavní stížnosti. Již z rozsahu odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že soud věnoval případu značnou pozornost a důsledně zohlednil veškeré okolnosti.

Z ustanovení § 28 odst. 2 z. ř. s. nevyplývá povinnost odvolacího soudu přezkoumat napadené rozhodnutí nad rámec odvolání, nýbrž jen možnost tak postupovat v případě, že jsou dány důvody, které takový postup opodstatňují. Odvolací soud nepovažoval za potřebné přezkoumávat výrok III. o svěření mladší dcery do péče matky, a navíc uvedl důvod, proč tak postupoval (viz citace výše). Procesní úprava je subsidiární ve vztahu k zákonu o zvláštních řízeních soudních ( z. ř. s.). Ústavní soud uzavírá, že odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy a nebylo porušeno právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu