Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3780/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti společnosti ROKOSPOL a. s. se sídlem v Praze 1, Krakovská 1346/15, zastoupené Mgr. Erikem Janíkem, advokátem se sídlem v Břeclavi, T. G. Masaryka 966/14, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2016, č. j. -135, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2015, č. j. -115, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 3. 2015, č. j. -91, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl rozsudkem ze dne 3. 3. 2015, č. j. -91, žalobu stěžovatelky o zaplacení 570 000 Kč (výrok I.) a uložil jí nahradit náklady řízení (výrok II.). Soud rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované; o náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci ( ).

Městský soud v Praze potvrdil jako odvolací soud nalézací rozhodnutí rozsudkem ze dne 19. 10. 2015, č. j. -115, a rovněž uložil stěžovatelce nahradit náklady řízení s odůvodněním, že soud prvního stupně učinil potřebná skutková zjištění, která i odpovídajícím způsobem právně zhodnotil. K odvolací námitce stěžovatelky ohledně neúčelného vynaložení nákladů žalované (Městské části Praha 14) na zastoupení advokátem uvedl, že nebylo v možnostech tohoto účastníka hájit práva jen prostřednictvím svých pracovníků, jelikož se nejednalo o jediný spor mezi týmiž účastníky, věc byla navíc komplikovaná a řízení se vedlo o částku ve značné výši. Soud uzavřel, že žalovaná při volbě zastoupení advokátem jednala s péčí řádného hospodáře a náklady právního zastoupení vynaložila účelně.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 8. 2016, č. j. -135, odmítl dovolání, protože nebyl naplněn žádný z případů jeho přípustnosti podle

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 15. 11. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva vlastnit majetek podle a do práva na spravedlivý proces podle y základních práva a svobod, dále namítá, že soudy postupovaly v rozporu s vázaností zákonem podle a neposkytly tak ochranu právům podle y. Zásah do uvedených práv spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy rozhodly o nákladech řízení na základě úspěchu ve věci, aniž by zkoumaly, zda náklady právního zastoupení byly vynaloženy účelně, jelikož žalovaná byla materiálně i personálně zajištěna k hájení svých práv bez zastoupení advokátem.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle .

Do rozhodování o nákladech řízení Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný "spor" o náhradu nákladů řízení, i když se nepochybně může citelně dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující přijetí závěru o porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů řízení získá ústavněprávní dimenzi až v případě, kdy postup soudu vybočuje z pravidel upravujících řízení v důsledku závažného pochybení soudu. Obecné soudy jsou povinny zachovat požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které musí být ve shodě s obsahem soudního spisu. Výrok o nákladech řízení musí být založen na věrohodné a logické úvaze, která je řádně odůvodněna a má oporu v průběhu řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2007,

sp. zn.

[108/2007 Usn.]. Žádné vady v tomto směru není možné v posuzované věci spatřovat.

Ve své podstatě stěžovatelka polemizuje se závěry obecných soudů a usiluje o přezkum rozhodnutí o nákladech řízení (podle ní neúčelně vynaložených) ve třetím stupni, k čemuž není Ústavní soud oprávněn, jak již uvedl mnohokrát ve své judikatuře (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 1996,

sp. zn.

[63/1996 Usn.]).

Obecné soudy uložily stěžovatelce nahradit žalované náklady řízení s ohledem na úspěch ve věci podle K odvolací námitce stěžovatelky ohledně účelnosti vzniklých nákladů řízení doplnil Městský soud v Praze své odůvodnění o podrobnější, věrohodnou a logickou úvahu (viz výše) opodstatňující potvrzení nákladového výroku ve vztahu k úspěšnému účastníku řízení. Ústavní soud již v minulosti judikoval, že rozhodně ne v každém případě jsou náklady na zastoupení advokátem, v případě účastníka pro zastoupení personálně vybaveného, vynaložené neúčelně (srov. např. nález ze dne 10. 1. 2012,

sp. zn.

). Celkově jsou všechna napadená rozhodnutí řádně odůvodněna a nevymezením podmínek přípustnosti dovolání ve smyslu se stěžovatelka připravila o možnost usilovat o případnou nápravu namítaných vad v dovolacím řízení, což jde k jeho tíži.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu