Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1558/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti PVK s.r.o., sídlem Vrbenská 6, 370 31 České Budějovice, zastoupené JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou, sídlem Radniční 7a, České Budějovice, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Pardubice, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Vrchního státního zastupitelství v Praze, v trestní věci vedené na základě trestního oznámení stěžovatelky proti Petru Svatoňovi, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, Okresního státní zastupitelství v Pardubicích, Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Pardubice, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " "), doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2016, stěžovatelka napadla jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Pardubice, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, Okresního státní zastupitelství v Pardubicích, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Vrchního státního zastupitelství v Praze, v trestní věci vedené na základě jejího trestního oznámení proti Petru Svatoňovi, konkrétně pak v tom, že uvedené orgány s ní nejednají jako s poškozenou v dané trestí věci.

2. Stěžovatelka má za to, že byla poškozena trestným činem podvodu. Orgány činné v trestním řízení s ní však jednají toliko jako s oznamovatelkou trestného činu. Přitom jí byla způsobena škoda ve výši bezmála 3.000.000 Kč. Tuto škodu hodlala nárokovat v trestním řízení, což však nyní nemůže. Dochází tak k poškození jejích práv, když úspěšnost případného vymáhání škody cestou občanskoprávní se jeví velmi problematická pro existující exekuce, respektive insolvenční řízení, probíhající vůči subjektům, které by musela žalovat.

3. Z uvedených důvodů je přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , , a d a y. Navrhuje, aby Ústavní soud předmětným orgánům zakázal v tomto porušování jejích práva pokračovat a přikázal jim, aby jí výkon práv poškozeného umožnily. Zároveň požádala, aby Ústavní soud ve věci rozhodl přednostně podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť nelze vyloučit, že trestní řízení by mohlo skončit dříve, než by došlo k obnově jejích práv.

II.

4. Ústavní stížnost není přípustná.

5. Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené . Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je přitom její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné procesní prostředky, které stěžovateli zákon poskytuje ( ve spojení s ).

6. Za situace, kdy stěžovatelka se snaží dosáhnout postavení poškozeného v trestním řízení za účelem možnosti dosažení adhezního výroku v její prospěch, není dán prostor k intervenci Ústavního soudu, neboť může svá majetková práva hájit v prostoru daném normami občanskoprávními.

7. Nutno zdůraznit, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadaný postup orgánů činných v trestním řízení nezbavuje stěžovatelku možnosti podání žaloby v občanskoprávním řízení (obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2014

sp. zn.

či ze dne 8. 7. 2014

sp. zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

8. Stěžovatelkou zmiňovanou potencionální problematičnost vymahatelnosti jí tvrzených nároků v těchto souvislostech nelze považovat za relevantní, neboť stěžovatelčino tvrzení o porušení jejích ústavně zaručených práv nijak přímo nedokládá. Lze podotknout, že i případně vyslovený adhezní výrok v trestním řízení by mohl být při neexistenci majetku na straně dlužníka v praxi nevymahatelný.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

10. Pokud jde o stěžovatelčinu žádost o přednostní projednání, Ústavní soud důvody k upřednostnění její ústavní stížnosti před ústavními stížnostmi jiných stěžovatelů neshledal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2016

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj