Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1390/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph. D., advokátem se sídlem Zlatnická 78/1, 339 01 Klatovy, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -504 ze dne 15. 2. 2016 a rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. -474 ze dne 29. 9. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a násl. d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresní soud v Klatovech rozhodl v řízení o úpravě poměrů k nezletilé dceři stěžovatele tak, že nezletilou svěřil do výchovy a výživy matce jak na dobu před, tak i na dobu po rozvodu manželství rodičů. Stěžovateli uložil povinnost přispívat na její výživu částkou 3 200 Kč měsíčně, splatnou vždy do patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky pro období před i po rozvodu manželství a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Plzni k odvolání stěžovatele v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé jako věcně správné potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že v průběhu řízení před soudem nalézacím byl soudem proveden znalecký posudek znalkyně Mgr. Ing. Holubcové, z jehož obsahu dle názoru stěžovatele vyplynulo, že je vhodným vychovatelem pro nezletilou a jako rodič je schopen a navíc zcela nesporně i ochoten zajistit potřeby nezletilé, kdežto matka jako členka sdružení anonymních alkoholiků a anonymních sexholiků v průběhu řízení svým způsobem života jasně dala najevo, jaké jsou její priority, jimiž výchova nezletilé a směřování nezletilé k tradičním výchovným hodnotám, rodině, úctě k rodičům, partnerské věrnosti atd. nebylo a nadále není. Stěžovatel se dle svých slov u soudu dovolával soudní ochrany jemu garantovaných práv, avšak ty postupovaly výrazně ve prospěch matky a stěžovatel byl touto preferencí, kterou považuje za nezákonnou a protiústavní, výrazně dotčen na svých právech.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v napadených rozhodnutích nezjistil žádný exces, pro který by bylo nutno přikročit k jejich kasaci, ani projevy či známky porušení zásady rovnosti účastníků řízení, resp. strannosti, zaujatosti soudů. Zejména soud prvního stupně se otázkou úpravy poměrů k nezletilé dceři stěžovatele zabýval pečlivě, provedl k důkazu celou řadu znaleckých posudků (nikoli jen stěžovatelem připomínaný znalecký posudek Mgr. Ing. Holubcové) a vzhledem k rozdílným závěrům znalců přistoupil nejen k vzájemné konfrontaci znalců, ale též k zadání revizního znaleckého posudku. Ze všech těchto podkladů učinil závěr, dle kterého jsou oba rodiče dobře schopni vychovávat své dítě, nicméně na straně matky nalezl více pozitivních prvků, u nichž lze mít důvodně za to, že přispějí ke zdárnému vývoji nezletilé v jejím věku (viz především str. 10 - 11 rozsudku okresního soudu, obdobně str. 4 rozsudku odvolacího soudu). Rozhodně tedy ve světle těchto skutečností nelze hovořit o stranném či zaujatém rozhodování okresního soudu. K rozhodnutí svěřit nezletilou do výchovy matce přikročil soud ovšem i z toho důvodu, že oba rodiče vylučovali formu střídavé péče (viz str. 10 napadeného rozsudku nalézacího soudu), a naopak setrvali každý na svých stanoviscích, požadujíce svěření dcery do své výchovy. Ústavní soud tento moment připomíná předně z toho důvodu, že stěžovatel nyní v ústavní stížnosti klade na tuto formu péče důraz a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu v jejím nepřipuštění spatřuje protiústavní zásah do svých práv, aniž by ovšem dále uvedl, jak by se tato judikatura měla promítnout v konkrétních poměrech souzeného případu. I proto nemohl Ústavní soud dané námitce stěžovatele rozumně přisvědčit.

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 20. prosince 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu