Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3584/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Zdeňky Černákové, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídle Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 5. 2016 č. j. -7380 rozhodl podle mj. o zabrání peněžních prostředků ve výši 823 627 Kč a 483 313 Kč na bankovních účtech stěžovatelky. V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016 č. j. -7380.

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle d a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka namítá, že trestní řízení, v jehož rámci došlo k zabrání jejích peněžních prostředků, bylo stiženo průtahy a trvalo nepřiměřeně dlouho. Poukazuje na to, že uvedené peněžní prostředky byly zajištěny usnesením policejního orgánu již v červenci 2009. Podle stěžovatelky trestní soudy při svém rozhodování nevzaly v úvahu plynutí času při zásahu do jejího vlastnického práva a nerespektovaly judikaturu Ústavního soudu, kterou stěžovatelka konkretizuje a cituje.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah napadeného rozhodnutí a dalších listinných podkladů, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud předně konstatuje, že ochranné opatření spočívající v zabrání věci podle se ukládá ve vztahu k určité věci, aniž by byl podstatný vztah osoby, které tato věc náleží, k trestné činnosti, z níž má jako výnos pocházet. Rozhodný je pouze vztah mezi zabíranou věcí na straně jedné a trestným činem na straně druhé. Na to, aby takovýto zásah do vlastnického práva osoby, která nebyla ani nebude odsouzena, z ústavněprávního hlediska obstál, je ovšem nezbytné, aby měla tato osoba možnost se proti němu efektivně bránit a aby jí v tomto ohledu bylo zaručeno právo na spravedlivý proces. K porušení uvedených práv by přitom došlo především tehdy, pokud by bylo o zabrání věci rozhodnuto bez dostatečných důkazů či s nedostatečným odůvodněním, proč je právě tento majetek považován za výnos z trestné činnosti (srov. usnesení

sp. zn.

a zde citovanou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva).

Ani sama stěžovatelka však netvrdí, že by v její věci došlo k podobným pochybením. Její výše popsaná argumentace směřuje výhradně proti době, po jakou trvalo omezení jejího vlastnického práva v důsledku rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků. Také judikatura Ústavního soudu, na níž se stěžovatelka odvolává, se nevztahuje k ochrannému opatření v podobě zabrání věci, ale k zajišťovacím institutům podle § 79a a násl. trestního řádu. K tomu však Ústavní soud podotýká, že trvání zajištění peněžních prostředků nemá žádný podstatný význam pro řešení otázky, zda došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky v důsledku rozhodnutí trestních soudů o zabrání věci podle .

Ústavní soud dále konstatuje, že Vrchní soud v Praze se v napadeném usnesení náležitě vypořádal s námitkami stěžovatelky. Tento soud zdůraznil rozsah stíhané trestné činnosti [šlo o zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 ], z níž pocházely zabrané peněžní prostředky, a s tím související rozsah a náročnost dokazování prováděného jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem. S ohledem na to se námitky stěžovatelky, směřující vůči údajným průtahům trestního řízení, jeví jako neopodstatněné.

Ústavní soud považuje za zcela dostatečné i odůvodnění závěru trestních soudů o tom, že předmětné peněžní prostředky stěžovatelky jsou výnosem ze stíhané daňové trestné činnosti. V tomto směru lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, č. l. 4-5.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2016

JUDr. Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu