Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2085/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti KOVOHUTĚ HOLDING DT, a. s., sídlem Křižíkova 270, Čelákovice, zastoupené Mgr. Helenou Darmovzalovou, advokátkou, sídlem Železná 16/492, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2016 č. j. -33, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Jaromíra Vyhnalíka a Ing. Jana Siegera, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Vedlejší účastníci podali k Městskému soudu v Praze žalobu na neplatnost usnesení valné hromady stěžovatelky, která se konala dne 27. 10. 2015. Věc byla přidělena dle rozvrhu práce senátu 81 Cm (sp. zn. ). Vedlejší účastník Ing. Jan Sieger podal proti soudkyni daného senátu - JUDr. Jarmile Zemánkové námitku podjatosti. Vrchní soud v Praze rozhodl o námitce usnesením ze dne 17. 3. 2016 č. j. -33 tak, že danou soudkyni vyloučil z projednávání a rozhodování věci sp. zn. .

II.

Argumentace stěžovatelky

2. Ústavní stížností ze dne 28. 6. 2016 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze, a to z důvodu porušení jejích práv zakotvených v a d.

3. Stěžovatelka uvedla, že vedlejší účastník Ing. Jan Sieger je jejím akcionářem a společně s dalšími akcionáři podává žaloby proti převážné většině všech usnesení valných hromad stěžovatelky od roku 2010 (uvedla 8 spisových značek ve věcech přidělených senátu 81 Cm a jednu přidělenou senátu 80 Cm). Dne 4. 6. 2014 podal tento vedlejší účastník k předsedovi Městského soudu v Praze podnět k prověření případného korupčního jednání soudkyně JUDr. Jarmily Zemánkové (pozn. z napadeného usnesení vyplývá, že podnět byl podán v rámci věci sp. zn. ). Soudkyně se k podnětu vyjádřila dne 13. 6. 2014 (mimo jiné) tak, že podnět považuje za nepravdivý, závažný a urážlivý; pokud tento vedlejší účastník bude takové podání opakovat, obrátí se soudkyně na orgány činné v trestním řízení.

4. Stěžovatelka uvedla, že právě z důvodu výše uvedené formulace z vyjádření ze dne 13. 6. 2014 Vrchní soud v Praze soudkyni vyloučil z rozhodování věci sp. zn. . Stěžovatelka namítla, že nejméně ve věcech sp. zn. a sp. zn. , ve kterých Vrchní soud v Praze rovněž rozhodoval o námitce podjatosti této soudkyně, vyhodnotil uvedenou formulaci vyjádření opačně a nepřisvědčil vedlejšímu účastníku Ing. Janu Siegerovi, že by jeho námitka podjatosti byla důvodná. Podle stěžovatelky Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení svůj opačný závěr blíže (ve vztahu k předchozím rozhodnutím v jiných věcech) neodůvodnil. Stěžovatelka je přesvědčena, že daná věc sp. zn. byla napadeným rozhodnutím odňata zákonnému soudci, řádně určenému rozvrhem práce.

III.

Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je také řádně právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost je však nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

6. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí, které byly pravomocně meritorně rozhodnuty, v nichž protiústavnost nelze již napravit jiným způsobem. Ústavní soud není tedy primárně povolán k přezkumu dílčích procesních rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná. Tento princip subsidiarity plyne již z y, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu; konkrétně je pak vyjádřen v ustanovení , podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za nepřípustnou je ve světle výše uvedeného nutno považovat i nyní projednávanou ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí o námitce podjatosti. Není též vyloučeno, že ve věci samé bude soud (v novém obsazení dle rozvrhu práce) dále postupovat v souladu s představami stěžovatelky. Z věci nevyplývá, že by bylo bezprostředně a intenzivně zasaženo do ústavně zaručeného práva stěžovatelky tak, že by bylo nezbytné, aby Ústavní soud výjimečně v dané fázi, před meritorním rozhodnutím soudů, vstoupil do jejich rozhodovací činnosti. Stěžovatelka sama v ústavní stížnosti nenaznačuje nedostatek pravomoci či věcné příslušnosti Vrchního soudu v Praze o námitce podjatosti rozhodnout, ani svévolný nebo neodůvodněný postup daného soudu (podstatou jejích námitek je to, že v dané věci Vrchní soud v Praze konkrétně a podrobně nereagoval na svá předchozí opačná rozhodnutí vydaná jinými senáty téhož soudu o námitce podjatosti v jiných věcech).

7. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2016

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj