Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3044/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Sharky Baker, zastoupené Mgr. Davidem Ferfeckým, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Podhorská 28, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, č. j. -211, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. 1. 2016, č. j. -183, a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 4. 2015, č. j. -148, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 8. 4. 2015, č. j. -148, zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala zaplacení 300 675 Kč z titulu nevrácené půjčky, kterou měla na základě ústně uzavřené smlouvy poskytnout v roce 1994 své sestře; dluh ze smlouvy měl po smrti sestry v rámci dědického řízení v roce 2001 přejít ve vymáhané části na její neteř (dceru zemřelé sestry). Nalézací soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že tvrzený nárok nebyl prokázán. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. 1. 2016, č. j. -183, rozsudek okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 6. 2016, č. j. -211, odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

Stěžovatelka proti uvedeným rozhodnutím brojí ústavní stížností podanou dne 12. 9. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle a do práva na spravedlivý proces podle d, který spatřuje v pochybení obecných soudů při hodnocení důkazů, v jehož důsledku nebylo její žalobě vyhověno.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a je přípustná ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s téhož zákona.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je povolán výhradně, došlo-li z jejich strany k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Žádné takové pochybení však Ústavní soud v dané věci neshledal.

Obecné soudy nemohly zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky, neboť dospěly k ústavně konformnímu závěru, že stěžovatelka neprokázala tvrzený nárok, a nebylo tak možno uložit její neteři vyplacení žalované částky. Rozhodly po provedení rozsáhlého dokazování početnými svědeckými výpověďmi i listinnými důkazy, které analyzovaly s mimořádnou důkladností. Soudy přihlédly ke klíčovým aspektům věci - uzavření a plnění ústní smlouvy mezi stěžovatelkou a její sestrou z roku 1994, otázkám, zda byla vůbec nějaká smlouva uzavřena, a pokud ano, zda se jednalo o smlouvu o půjčce nebo o smlouvu darovací. Zkoumaly navazující písemnosti a jejich pravost i okolnosti uzavření dědické dohody z roku 2001, kterou měl dluh přejít na dceru zemřelé sestry - žalovanou. Řádně se vypořádaly i s navazujícími okolnostmi relevantními pro posouzení věci, zejména vyhrocenými poměry v rodině, vztahy přízně či nenávisti mezi příbuznými a jejich potenciálním vlivem na obsah výpovědí svědků, které byly natolik rozporuplné, že byl nalézací soud nucen část svědků vyslechnout opakovaně a s rozpory je konfrontovat. K ověření rozdílných verzí skutkového děje vyšel i ze zpráv cizinecké policie, jimiž ověřoval doby pobytu stěžovatelky v Česku, neboť jinak trvale žije v Austrálii.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu