Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3944/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti P. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Tintěrou, Ph.D., advokátem se sídlem v Letovicích, P. Františka Krchňáka 256/27, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2016, č. j. -89, a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 31. 5. 2016, č. j. -63, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Blansku zamítl rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, č. j. -63, návrh stěžovatele (otce) na snížení výživného pro jeho dvě nezletilé děti i návrh matky na zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno ve výši 3 500 Kč a 3 000 Kč měsíčně. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že oba návrhy jsou nedůvodné, neboť stěžovatel se vzdal bez důležitého důvodu výdělečné činnosti, choval se neodpovědně, neplnil-li své povinnosti vyplývající ze zákona o živnostenském podnikání, což se odrazilo následně na jeho ekonomické situaci.

Krajský soud v Brně potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu rozsudkem ze dne 13. 9. 2016, č. j. -89, s odůvodněním, že nepříznivá situace stěžovatele je zapříčiněna ve značné míře jeho nezodpovědným přístupem k podnikání a podstoupením nepřiměřených rizik (hazardní hry), v čemž lze spatřovat vzdání se výdělku ve smyslu § 913 odst. 2 o. z. Zachovaná výše výživného odpovídá podle odvolacího soudu odůvodněným potřebám nezletilých dětí, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům stěžovatele.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 29. 11. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na důstojnost podle článku 10 odst. 1, práva vlastnit majetek podle . odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle d; dále namítá porušení principů právního státu podle y. Tvrdí, že je zasahováno do jeho lidské důstojnosti, jelikož bylo soudy určeno nepřiměřeně vysoké výživné, které není schopen řádně platit, za což je trestně stíhaný. Podle stěžovatele jsou rozhodnutí nedostatečně odůvodněna, právní závěry jsou v rozporu se skutkovými zjištěními - navíc v řízení nebyla respektována kogentní norma hmotného práva ( o. z.).

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); stížnost rovněž není nepřípustná.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle .

Stěžovatel ve své stížnosti správně uvádí, že Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) a není obecným soudem dalšího stupně. V napadených rozhodnutích ovšem nelze spatřovat porušení žádného ústavně chráněného práva, které by mělo vést ke kasačnímu nálezu. Stěžovatelova argumentace ohledně porušení kogentní normy hmotného práva není přiléhavá, jelikož zásah do základního práva způsobuje až svévolný extrémní rozpor s dikcí zákona - k ničemu takovému ovšem nedošlo. Soudy věc náležitě uvážily a dospěly k závěru, že vzhledem ke všem okolnostem případu je výše výživného stanovena v souladu s potřebami nezletilých dětí a schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry stěžovatele. Všem aspektům v odůvodnění věnovaly pozornost a přihlédly k zaviněné ztrátě příjmů na straně stěžovatele podle o. z. Nelze především pominout, že stěžovatel odmítl nabízené zaměstnání, které by jeho majetkové poměry nepochybně zlepšilo a že ani záliba v hrách na automatech jeho ekonomické situaci neprospěla.

Poukazuje-li stěžovatel na porušení své důstojnosti, je jeho námitka nemístná už vzhledem k tomu, jakým způsobem se chová vůči svým nezletilým dětem, s nimiž se nestýká a přispívá na jejich výživu částkou, která nedosahuje ani poloviny stanovené výše; mohly by to být naopak jeho děti, kdo by mohl mít pocit zásahu do lidské důstojnosti, neboť se jim nedostává potřebného materiálního zajištění. Trestněprávní důsledky neodpovědného počínání jdou k tíži stěžovatele a nepředstavují zásah do jeho základních práv.

Rovněž není možné učinit závěr o nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí. Obecné soudy jasně, srozumitelně a logicky uvedly důvody, na základě jakých úvah návrhy na úpravu výše výživného zamítly, a při rozhodování nepřekročily ústavně právní rámec své činnosti.

Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu