Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2291/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Radkou Durdisovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Polská 61/4, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. května 2016, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 7 odst. 2, v , , a d, v článku 1 odst. 1, a 4 y ČR, jakož i článku 3, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výše uvedeným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech byla věc postoupena Magistrátu města Karlovy Vary, neboť skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že v řízení vystupovala jako poškozená, přičemž původně stíhaného zločinu týrání osoby žijící ve společné domácnosti se měl dopustit její bývalý manžel. Státní zástupkyně se proti rozhodnutí neodvolala, stěžovatelce tento nástroj nepřísluší, a proto se obrátila na Ústavní soud s odkazem na nález sp. zn. , v němž se (mj.) uvádí: "Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví ... má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může využít ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, jako jsou rozhodnutí o odložení věci, zastavení trestního stíhání či zproštěni obžaloby." Stěžovatelka má za to, že soud nesprávně vyhodnotil situaci a v řízení trvajícím dva roky nakonec dospěl k nesprávnému závěru. Jednání, pro které byl obžalovaný stíhán, se přitom několik let stupňovalo. Soud dospěl k závěru, že výpověď stěžovatelky zůstala osamocena, a vztah mezi stěžovatelkou a obžalovaným nebyl dobrý oboustranně. Výpovědi dcer stěžovatelky, se v průběhu času měnily, soud se však nezabýval okolnostmi těchto změn, ani faktem, že pro obžalovaného příznivější byly výpovědi učiněné s výrazným časovým odstupem. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že soud věc nevyhodnotil správně a mělo dojít k potrestání obžalovaného; v postupu soudu shledala zkrácení ve svých právech a navrhla, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není běžnou třetí instancí, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje závěry a hodnocení svými vlastními. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, neznamená-li současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Stěžovatelka ve svém podání nesprávnost rozhodnutí, přičemž vychází z jiného vidění věci, neboť stíhanému jednání byla přímo přítomna coby poškozená. Má za to, že její bývalý manžel by měl být potrestán. Jakkoliv Ústavní soud vnímá tuto subjektivní potřebu stěžovatelky, primárním pro jeho posouzení je závěr, zda rozhodnutím soudu mohla být stěžovatelka zkrácena ve svých zaručených základních právech.

Ústavní soud s již v minulosti zabýval otázkou nároku na trestní stíhání jiné osoby. Opakovaně judikoval, že ze " a y lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu odstavce 1 písmene d) y ČR nezakládá" (např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, U 5/7 SbNU 343, http://nalus.usoud.cz). Dále Ústavní soud konstatuje, že i otázkou povinnosti účinného vyšetřování, zda došlo ke spáchání trestného činu (osobou odlišnou od stěžovatele), se Ústavní soud zabýval podrobně, například v usnesení

sp. zn.

. Avšak ani ve světle zohledněné judikatury Evropského soudu pro lidská práva není možno v právě projednávaném věci shledat stěžovatelkou tvrzená pochybení.

Podle odstavce 3 y ČR, jakož i v odstavci 2 y, lze státní moc uplatňovat jen v mezích, případech a způsobem, který stanoví zákon. Okresní soud přitom postupoval v mezích svých zákonných kompetencí. Princip právní jistoty zaručuje neměnnost pravomocných rozhodnutí mimo zákonem stanovené případy, kdy je přezkum projevem jiného základního práva, což je i důvodem výluky opravného prostředku poškozeného. Soud se věcí řádně zabýval a jeho závěry nejsou sto zkrátit stěžovatelku v jejích zaručených právech, jak v ústavní stížnosti namítala; proto Ústavní soud tvrzený zásah neshledal.

Podle ustanovení písmeno a) proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu