Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1650/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, zastoupeného Mgr. Jiřím Dobešem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Nádražní 13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016, č. j. -29, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2015, č. j. -1074, a proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. července 2015, č. j. -1031, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a v d.

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let do věznice s dozorem; současně mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným škodu. Odvolání stěžovatele citovaným usnesením Krajský soud v Brně zamítl, následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že byl odsouzen na základě jediného prokazatelného faktu, že je vlastníkem účtu, přes který byly, a to pouze částečně, provedeny finanční transakce spjaté s trestným činem. Stěžovatele nikdo při tvrzeném páchání trestného činu neviděl, vše proběhlo telefonicky či prostřednictvím e-mailové komunikace; výslechy svědků závěry soudů neprokazují. U skutků 6 - 9 byly transakce provedeny prostřednictvím účtu svědkyně, která u hlavního líčení využila svého práva nevypovídat. Na to, podle stěžovatele nesprávně, soud využil dříve učiněnou výpověď, čímž byl stěžovatel zkrácen v právu na obhajobu a možnosti klást svědkům dotazy. Soudy se rovněž nedostatečně vypořádaly s výpovědí svědka, který je v současné době ve výkonu testu odnětí svobody pro podvodný odběr zboží, přičemž není zřejmé, zda a jaký mohl mít tento svědek podíl na trestné činnosti, za niž byl odsouzen stěžovatel, který navrhl zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním. Eventuálním porušením běžných práv se zabývá jen tehdy, dojde-li současně i k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Z napadených rozhodnutí se podává, že zboží objednané bez osobního kontaktu a odebrané prostřednictvím najatého dopravce bylo prodáno a výtěžek byl poukázán na bankovní účet - ani dodavatel, ani dopravce sjednanou odměnu neobdrželi. Použité bankovní účty byly zřízeny na jméno stěžovatele a jeho bývalé družky (zmíněné svědkyně); i s tímto účtem však od počátku plně disponoval pouze stěžovatel. Faktury pak byly vystaveny na společnosti druhého zmíněného svědka, který však o těchto transakcích neměl žádnou povědomost. Jak je z rozsudku nalézacího soudu patrné, tyto okolnosti orgány činné v trestním řízení řádně prověřily a vyloučily podíl těchto svědků na trestné činnosti.

Vzhledem k tomu, že původně bylo proti stěžovateli vedeno řízení jako proti uprchlému (rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. května 2013, č. j. -884; usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. října 2013, č. j. -920), proběhlo v souladu s ustanovením § 306a trestního řádu nové řízení. Nalézací soud v rozsudku srozumitelně uvedl, proč v novém řízení použil řádně procesně provedenou výpověď svědkyně učiněnou již dříve před soudem v přítomnosti obhájce.

Jak je z napadených rozhodnutí zřejmé, námitky užité v ústavní stížnosti stěžovatel opakovaně předložil v řízení před soudy všech stupňů, v obhajobě u soudu nalézacího i v odvolání a dovolání. Soudy se předloženými námitkami řádně, důkladně zabývaly, posoudily je jako nedůvodné a případné provedení dalších důkazů za nadbytečné, svůj postup řádně a srozumitelně odůvodnily.

Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou novou okolnost, která by mohla svědčit o nesprávnosti postupu obecných soudů a ke zkrácení v naříkaných právech. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu