Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3057/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti J. M., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Ostrově nad Ohří, zastoupeného Mgr. Michaelem Dubem, advokátem se sídlem Na Baště sv. Jiří 7/258, 160 00 Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -186 ze dne 8. 6. 2016, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -155 ze dne 24. 3. 2015 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -121 ze dne 11. 4. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu na ochranu osobnosti podanou stěžovatelem proti likvidátorovi obchodní společnosti Animals CZ s. r. o., jenž měl v důsledku nesprávného postupu způsobit krach této společnosti, jejímž jediným společníkem byl stěžovatel, a tím poškodit jeho dobré jméno. Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatele v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé jako věcně správné potvrdil. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl vpředu uvedeným usnesením jako nepřípustné.

Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že mu nebylo vyhověno stran jeho žádosti o zajištění eskorty z místa výkonu trestu odnětí svobody k soudu za účelem osobní účasti na jednání nalézacího soudu, v důsledku čehož došlo k zásahu do jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti dle d. Nejvyššímu soudu pak vytkl, že jeho dovolání odmítl, aniž by se byl touto jeho námitkou vůbec zabýval.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen pokládat námitku stěžovatele stran znemožnění účasti na jednání soudu prvního stupně za nepřípustnou, neboť stěžovatel v daném případě disponuje procesním prostředkem k ochraně svého práva v podobě žaloby pro zmatečnost dle , čehož si je ostatně sám vědom, když tuto žalobu také podal, jak se podává z předmětného soudního spisu ( ). Řízení o této žalobě nebylo přitom dosud skončeno. Jedinou relevantní námitkou proto zůstává výtka stěžovatele adresovaná Nejvyššímu soudu, který měl odmítnout dovolání stěžovatele, aniž by se byl vypořádal s námitkou nemožnosti osobní účasti na jednání nalézacího soudu. Ta je však zjevně nedůvodná, neboť Nejvyšší soud se v dovolacím řízení o dovolání proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu o podané žalobě na ochranu osobnosti takovou výhradou zabývat nemůže, jelikož jde o procesní vadu, k jejíž nápravě slouží právě institut žaloby pro zmatečnost, nikoli dovolání, které lze podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 6. prosince 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu