Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3373/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti společnosti Distrib Capital, s. r. o., Gorkého 6, Bratislava, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Marcelem Vasilišinem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 479/37, Praha 5, doručovací adresa Gorkého 6, Bratislava, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2016 sp. zn. a návrhu na náhradu nákladů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 11. 10. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. V souvislosti s formulací stížnostního petitu vznikla otázka, čeho se stěžovatelka vlastně domáhá. Na jedné straně chce zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit Krajskému soudu v Brně, na straně druhé se domáhá vrácení věci "Městskému soudu". Stížnostní petit stěžovatelky je celkově rozpolcený, neboť se mimo jiné domáhá vyslovení toho, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2016 sp. zn. došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Přitom takto vymezené usnesení právně neexistuje. Za tohoto stavu věci stanul Ústavní soud před otázkou, zda věc odmítnout zpravodajsky pro vady návrhu nebo zda výkladem dospět k řešení, které by bylo pro stěžovatelku příznivější. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka přiložila k ústavní stížnosti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2016 sp. zn. a s ohledem na celkový obsah ústavní stížnosti, Ústavní soud uzavřel, že se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2016 sp. zn. .

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a s přihlédnutím ke shora řečenému konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Žalobkyně, Pivovary Lobkowicz, a. s., se žalobou podanou u Městského soudu v Brně domáhala po stěžovatelce, Distrib Capital, s. r. o., vydání jednak veškerých vratných obalů dodaných stěžovatelce v souladu s článkem 5.5.3 smlouvy o výhradním prodeji ze dne 25. 2. 2013 s tím, že nebude-li jejich vydání možné, navrhuje žalobkyně in eventum, aby žalované bylo uloženo zaplatit částku ve výši 2 188 572,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, dále vydání poskytnutého výčepního zařízení, včetně všech jeho součástí s příslušenstvím s tím, že nebude-li vydání možné, navrhla žalobkyně in eventum, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 3 508 330 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a dále vydání poskytnutých propagačních a reklamních předmětů žalobce s tím, že nebude-li toto možné, navrhla žalobkyně in eventum, aby bylo žalované uloženo zaplatit 1 056 326,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

Stěžovatelka svým přípisem ze dne 3. 11. 2015 namítla nedostatek pravomoci českých soudů řešit tento spor, neboť dle jejího mínění je s ohledem na čl. 7 nařízení ES 1215/2012 dána pravomoc slovenských soudů. Podle jejího mínění se v projednávané věci neuplatňuje právo ze smlouvy, neboť se jedná o realizaci zadržovacího práva stěžovatelky vůči žalobkyni. Městský soud v Brně ve svém rozhodnutí ze dne 25. 2. 2016 dospěl k závěru, že pravomoc jmenovaného soudu je dána. V ústavní stížností napadeném usnesení dospěl ke shodnému závěru i Krajský soud v Brně, který k odvolání stěžovatelky usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

S tím však stěžovatelka nesouhlasí, neboť na nároky z mimosmluvních závazků není možné aplikovat prorogační doložku, jak učinily obecné soudy. V projednávaném případě se podle stěžovatelky jedná o zadržovací právo, na které prorogační doložka nedopadá. Z toho důvodu došlo v projednávané věci k porušení jejich základních práv, jež jsou jí garantovány a d.

III.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y založena výlučně k přezkumu pravomocných rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Z předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka nesouhlasí s tím, jak krajský soud rozhodl o odvolání týkající se pravomoci soudu k rozhodování sporu. Zatímco obecné soudy vyšly z toho, že se jedná o spor vztahující se ke Smlouvě o výhradním prodeji, Smlouvě o výpůjčce výčepního zařízení a k Dohodě o umístění a instalaci propagačních a reklamních předmětů, stěžovatelka má za to, že se jedná o spor mimosmluvní povahy, vzniklý z realizace zadržovacího práva.

Z odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Brně vyplývá, jakými úvahami byl odvolací soud při posuzování otázky pravomoci soudu veden. V zásadě vyšel z toho, že v daném případě je v právním vztahu přítomen mezinárodní prvek a proto musí při určování pravomoci zohlednit existující prorogační doložku. Z té pak podle soudu vyplývá, že ji účastníci sjednali pro řešení sporů vzniklých z uvedených smluv a v souvislosti s nimi. Pokud tedy žalobkyně v podané žalobě uvedla, čeho se spor týká a z jakých smluv vychází, pak není důvod prorogační doložku neaplikovat. Namítá-li stěžovatelka, že vzniklý spor má mimosmluvní povahu, pak neuvádí, z čeho toto dovozuje. Jinými slovy řečeno, stěžovatelka netvrdí, že vratné obaly, jichž se žalobkyně mimo jiné domáhá, získala jiným způsobem, než v souvislosti s výše uvedenými smlouvami. I za situace, že by stěžovatelka aplikovala zadržovací právo, nic to nemění na tom, že spor pochází ze smluvních ujednání. V dané věci není podstatné, z jakého důvodu stěžovatelka nevrátila žalobkyni přepravní obaly, jestli se jedná o aplikaci zadržovacího práva nebo jestli důvod tkví v něčem jiném. Podstatné je, že spor vznikl v souvislosti s uvedenými smlouvami.

Podle náhledu Ústavního soudu není stížností napadenému usnesení Krajského soudu v Brně čeho vytknout a lze jej považovat za ústavně konformní.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu