Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3381/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatelek: 1) Neiver Czech, s. r. o., se sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8, zastoupené Mgr. Jindřichem Arabaszem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Jungmannova 24, Praha 1, a 2) KIRO development s. r. o., se sídlem Slezská 2310/115, Praha 3, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Nevolou, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Panská 891/5, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016 č. j. -368 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelky společně napadají ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 11. 10. 2016 shora označené rozhodnutí Městského soudu v Praze s tím, že jím byla porušena jejich práva na spravedlivý proces, na rovné zacházení v řízení před soudy a na ochranu vlastnictví ( , , d).

2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba, kterou se Ministerstvo dopravy České republiky domáhalo určení neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí a kupních smluv, přičemž stěžovatelky byly v řízení v postavení žalovaných. V pořadí posledním rozsudkem, který je ústavní stížností napadán, je rozsudek odvolacího soudu, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. o neplatnosti napadených kupních smluv a částečně jej změnil tak (ve výroku III.), že určil též neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí (blíže viz výroková část rozsudku odvolacího soudu). V poučení rozsudku soud konstatoval přípustnost dovolání k Nejvyššímu soudu a citoval zákonné podmínky jeho uplatnění.

3. Z uvedeného plyne, že stěžovatelky se na Ústavní soud obrátily s ústavní stížností směřující proti rozsudku odvolacího soudu, který však není konečným rozhodnutím ve věci samé, resp. není vyčerpáním všech prostředků, které jsou zákonem stanoveny k obraně jejich základních práv.

4. Ústavní soud je tedy povinen v prvé řadě posoudit, zda byla ústavní stížnost podána v souladu s ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle odstavce 1, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

5. Stěžovatelky v ústavní stížnosti tvrdí, že svého práva podat dovolání k Nejvyššímu soudu využily a učinily tak návrhem ze dne 11. 10. 2016. Přípustnost ústavní stížnosti však dovozují z ustanovení , tedy tvrdí, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jejich vlastní zájmy. To odůvodňují jednak současným návrhem na zrušení a jednak tím, že napadený rozsudek otevírá prostor pro přezkum rozhodčích nálezů ve věci samé a zcela zásadním způsobem mění charakter soudního přezkumu rozhodčích nálezů.

6. Vlastním zájmem stěžovatele je především dosažení ochrany jeho subjektivního ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Naopak, v případě naplnění výjimky podle ustanovení musí jít o natolik silný a významný veřejný zájem (ve smyslu zachování ústavnosti), který v daném okamžiku vyžaduje bezpodmínečný zásah Ústavního soudu. K takovému závěru však Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a jejích příloh v nyní posuzované věci nedospěl. Současně Ústavní soud neobdržel od stěžovatelek informaci o tom, že by řízení o jimi podaném dovolání bylo před Nejvyšším soudem skončeno.

7. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, zde spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání), Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelek pro nepřípustnost odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2016

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj