Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3330/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Tomáše Kamarýta, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2016, č. j. -629, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2015, č. j. -558, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 5. 2015, č. j. -513, spojené s návrhem na zrušení , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl rozsudkem ze dne 14. 5. 2015, č. j. -513, žalobu o zaplacení 673 987 Kč s odůvodněním, že se stěžovateli nepodařilo prokázat tvrzení o způsobu vzniku dopravní nehody ani skutečnosti pro vznik práva na pojistné plnění. Stěžovatel blíže neurčil místo nehody motocyklu, nenahlásil nehodu policii, ačkoliv měl být zraněn a vážně poškozen raritní a drahý stroj. Celkově zhodnotil tvrzení stěžovatele jako nedůvěryhodná.

Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu rozsudkem ze dne 2. 11. 2015, č. j. -558, neboť stěžovatel neunesl břemeno tvrzení i důkazní ohledně vzniku a rozsahu pojistné události; stěžovatele o jeho procesních povinnostech znovu zvlášť poučil podle Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 2. 8. 2016, č. j. -629, dovolání pro nepřípustnost podle

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel brání včasnou ústavní stížností, navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil obecným soudům k dalšímu řízení, a dále aby zrušil napadené ustanovení zákona. Namítá zásah do práva na ochranu vlastnictví podle , 2 a 3, na soudní ochranu a spravedlivý proces podle , rovnost v řízení podle d i porušení principu právní jistoty a legitimního očekávání podle y. Porušení uvedených práv spatřuje stěžovatel v tom, že mu obecné soudy mu upřely soudní ochranu, posuzovaly odborné otázky namísto znalce, neposkytly mu možnost vyjádřit se k zamýšlenému postupu (odvolací soud) a dovolání odmítly formalisticky. Porušení práva na rovnost v řízení spatřuje stěžovatel v předpojatosti obecných soudů ovlivněných trestním řízením.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Posuzovaná ústavní stížnost je sice obsáhlá, avšak nevyplývá z ní, jak konkrétně měla být porušena či omezena stěžovatelova ústavní práva; stížnost v podstatě obsahuje pouze polemiku se závěry obecných soudů a judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu. Stěžovatel usiluje o přezkum rozhodnutí ve třetím stupni - k tomu ovšem Ústavní soud není oprávněn (viz např. nález ze dne 9. 7. 1996,

sp. zn.

). Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v dané věci postupovaly řádně, své závěry pečlivě, srozumitelně a logicky odůvodnily a důsledně vypořádaly jednotlivé námitky; zejména stěžovatele upozornily na skutečnost, že neunáší důkazní břemeno, na což stěžovatel nereagoval dostatečným způsobem a nyní se marně domáhá ochrany svých (tvrzených) ústavních práv. Je navíc třeba vyzdvihnout důslednost odvolacího soudu, který věci věnoval mimořádnou pozornost; stěžovatele znovu poučil podle a správně s konečnou platností rozhodl, namísto vrácení věci k dalšímu řízení nalézacímu soudu.

Napadená rozhodnutí nelze hodnotit jako překvapivá, jelikož stěžovatel měl dostatek prostoru ke všem skutečnostem se vyjádřit a bylo mu známo právní hodnocení věci žalovanou, které uvedla v odvolání. Případné vady v rozhodnutí odvolacího soudu potom měl uplatňovat v rámci dovolacího řízení, v němž lze napravit zásadní pochybení v oblasti aplikace práva hmotného i procesního. Ani námitka příliš formálního odmítnutí dovolání není v posuzované věci pádná, jelikož stěžovatel nevymezil podmínky přípustnosti dovolání, čehož následkem je podle zákona odmítnutí.

Obecné soudy také neposuzovaly samostatně žádnou odbornou otázku, pouze v rámci volného hodnocení důkazů konstatovaly nevěrohodnost tvrzení a počínání stěžovatele během telefonického ohlášení pojistné události pojistiteli; vzaly za nevěrohodná tvrzení stěžovatele o anamnéze, místě nehody, uvedly, že pokud skutečně došlo k výpadku paměti, pak je podezřelé, že o pět minut později je tatáž osoba (stěžovatel) schopna telefonicky detailně popsat následky nehody, bez známky otřesení a s tvrzením, že se jednalo jen o nehodu lehkou.

Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Současně z týchž důvodů a podle ustanovení odmítl akcesorický návrh na zrušení výše uvedeného ustanovení zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu