Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3368/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky D. T., zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem Komořanská 63, Praha 4 - Modřany, proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 7. 2016 č. j. -70, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka napadla shora označený rozsudek Okresního soudu Praha - západ (dále jen " ") pro porušení , a d. uložil bývalému manželu stěžovatelky zaplatit jí částku 2 220 Kč s příslušenstvím. Co do zbytku žalované částky, který činil 740 Kč, ji zamítl.

2. Stěžovatelka se původně domáhala částky 2 960 Kč z titulu náhrady škody. Bývalý manžel stěžovatelky ji způsobil tím, že si nevyzvedl své syny v souladu s rozhodnutím soudu o styku s dětmi. Svůj úmysl vyzvednout si je jindy stěžovatelce sdělil příliš pozdě. Kvůli tomu stěžovatelka musela zajistit synům náhradní program, kterým byl pobyt na příměstském táboře. Za něj stěžovatelka musela vynaložit právě uvedenou žalovanou částku. Soud však vytkl i jí, že žalovaného včas neinformovala, že sama program pro děti zajistit nemůže a že jim bude muset zaplatit příměstský tábor. Neumožnila mu, aby ho případně zaplatil sám. Tvrzená škoda jí proto ani nemusela vzniknout.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že nesprávně aplikoval kogentní normy občanského práva hmotného a procesního. Interpretací zákona, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces. Stěžovatelka si uvědomuje, že vzhledem k výši sporné částky jde o bagatelní věc. Podle jejího názoru se však jedná o precedent, pokud jde o posouzení otázky odpovědnosti rodiče za škodu vzniklou druhému rodiči tím, že neuskuteční soudně upravený styk s dětmi a tuto skutečnost druhému rodiči s dostatečným předstihem nesdělí. Na základě napadeného rozhodnutí by bylo možné dovozovat povinnost poškozeného upozorňovat škůdce na hrozbu vzniku škody i v situaci zjevné časové tísně a povinnost ho vyzývat, zda by přeci jen své jednání nechtěl přehodnotit, aby ke škodě nedošlo.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle .

5. Ústavní soud nemohl přehlédnout, že předmětem nynějšího sporu se ve výsledku stala částka 740 Kč s příslušenstvím. Ústavní stížnost se proto týká "bagatelní" věci [srov. ustanovení i ]. To ostatně stěžovatelka sama uznává. Podle konstantní judikatury tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

).

6. Stěžovatelka uvedla, proč přes svoji očividnou "bagatelnost" má tato věc mít ústavněprávní význam. Jde jí zejména o zprávu, kterou by tento precedent vyslal do budoucna pro obdobné případy. Její ústavní stížnost je však podle Ústavního soudu ve své podstatě pouhou polemikou se závěry okresního soudu v rovině tzv. podústavního práva. Takto koncipovanou ústavní stížnost by s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, týkající se postavení tohoto soudu v ústavním systému a z něho plynoucího vztahu k obecné justici (dle níž nelze považovat tento soud za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví a již vůbec ne za jakýsi "náhradní" odvolací či dovolací orgán tam, kde zákon podání žádného či dalšího opravného prostředku nepřipouští), nebylo možné považovat za opodstatněnou ani v případě, že by o "bagatelní" věc nešlo. Z napadeného rozsudku je navíc patrné, že své závěry dostatečně zdůvodnil. Ústavní soud proto žádný ústavní přesah v této věci neshledal.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu