Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3734/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti HOLCOMBE INTERNATIONAL LLC, sídlem 1507 16Th Ave, Nashville, Spojené státy americké, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem, sídlem U Soudu 363/10, Liberec, proti opatření předsedkyně Krajského soudu v Praze ze dne 1. září 2016 sp. zn. , za účasti předsedkyně Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a za účasti JUDr. Lenky Vidovičové LL.M., insolvenční správkyně, sídlem Zámečnická 497/3a, Olomouc, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle ustanovení písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu (dále jen " "), stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví označeného opatření předsedkyně Krajského soudu v Praze, neboť má za to, že jím byla porušena ustanovení , a d (dále jen " "), ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a ustanovení Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Předsedkyně Krajského soudu v Praze ústavní stížností napadeným opatřením, vydaném v insolvenčním řízení, ve kterém stěžovatelka vystupuje v postavení přihlášeného věřitele, určila zvláštním insolvenčním správcem vedlejší účastnici. Dle názoru stěžovatelky přitom předsedkyně krajského soudu postupovala dle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), v rozporu s tzv. rotačním systémem (zavedeným novelou , provedenou ), přičemž tento svůj postup v rozporu s ustanovením vůbec neodůvodnila, a navíc tak v daném případě učinila během krátké doby již potřetí. Následně byla vedlejší účastnice usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016 č. j. -374 ustanovena insolvenční správkyní; proti tomuto usnesení sice stěžovatelka podala odvolání, v ústavní stížnosti nicméně připomíná, že dle judikatury obecných soudů se není možno odvoláním proti ustanovení insolvenčního správce domoci nápravy vad opatření předsedkyně soudu, jež tomuto ustanovení předcházelo.

3. S odkazem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016

sp. zn.

se proto stěžovatelka domnívá, že napadeným opatřením předsedkyně krajského soudu byla porušena shora uvedená ustanovení ústavního pořádku České republiky, neboť vedlejší účastnice byla insolvenční správkyní ustanovena mimo pořadí, čímž byl porušen tzv. rotační princip (a de facto tak došlo k navrácení k tzv. nominačnímu systému, jenž byl opuštěn novelou , provedenou ).

4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené . V projednávaném případě k takovému závěru z dále uvedených důvodů nedospěl.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentačně vychází ze závěrů nálezu

sp. zn.

, přehlíží však, že jí dovolávaný nález byl vydán v řízení o ústavní stížnosti, podané obchodní společností, jež je zapsanou insolvenční správkyní, pročež byl namístě závěr, že předsedkyně krajského soudu svým opatřením efektivně ohrožovala její základní právo zaručené ustanovením y, tedy právo podnikat.

6. Naproti tomu stěžovatelka v projednávané věci je přihlášenou věřitelkou, brojící proti možnému (konsekventnímu) zásahu do práva vlastnit majetek, u níž je potencialita zásahu do práva podnikat pojmově vyloučena.

7. Ani ze stěžovatelkou dovolávaného nálezu přitom nevyplývá, že by přihlášení věřitelé měli být aktivně legitimováni k napadení opatření předsedkyně krajského soudu, takové oprávnění - nadto toliko v krajním případě (viz bod 13. odkazovaného nálezu) - přiznal v dané věci pouze zapsaným insolvenčním správcům.

8. Jelikož tedy samotným opatřením předsedkyně krajského soudu nemohlo dle názoru soudce zpravodaje být zasaženo žádné stěžovatelčino základní právo, dospěl k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou, a proto je namístě ji dle ustanovení odmítnout.

9. Současně je namístě zdůraznit, že pokud by nebyla ústavní stížnost odmítnuta pro nedostatek aktivní legitimace stěžovatelky, musela by nevyhnutelně být odmítnuta jako nepřípustná.

10. Z ústavní stížnosti (a z insolvenčního rejstříku) se podává, že stěžovatelka napadla odvoláním výrok usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016 č. j. -374, jímž byla insolvenční správkyní v předmětném insolvenčním řízení ustanovena vedlejší účastnice. V době podání ústavní stížnosti přitom o tomto jejím odvolání nebylo rozhodnuto.

11. Soudce zpravodaj proto v souladu se závěry uvedenými v bodu 15. odůvodnění nálezu

sp. zn.

má za to, že i v případě jiného výkladu aktivní legitimace přihlášeného věřitele k podání ústavní stížnosti proti opatření předsedkyně krajského soudu (vydanému dle ustanovení ), by bylo namístě ústavní stížnost odmítnout, neboť stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala veškeré opravné prostředky, jež jí jsou k dispozici.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2016

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj