Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2095/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Sanxaridise, zastoupeného Mgr. Markem Pospíšilem, advokátem, se sídlem Hýlov 44, 742 83 Klimkovice, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2016, č. j. -468, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno ústavně zaručené právo vlastnit majetek [ d (dále jen " ")], právo na nedotknutelnost obydlí ( y) a právo na spravedlivý proces ( y).

2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. března 2016, č. j. -468, potvrdil usnesení soudního exekutora, jímž byl udělen příklep vydražiteli Richardu Wozniakovi na vydražených nemovitostech povinného (stěžovatele) za nejvyšší podání ve výši 125 886 Kč a byla stanovena lhůta k zaplacení. Odvolací soud přezkoumal odvolání povinného a jeho námitky, jimiž se snažil zvrátit udělení příklepu vydražiteli a provedení dražby. Ohledně stěžovatelových námitek uvedl, že nejsou důvodné, neboť o nich bylo rozhodnuto v průběhu exekučního řízení v rámci rozhodování o stěžovatelových návrzích na zastavení exekuce a na odklad exekuce (viz usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. října 2015, č. j. -354, a usnesení soudního exekutora Mgr. Ladislava Kocince, LL. M., Exekutorský úřad Frýdek - Místek, ze dne 21. října 2015 č. j. 142 EX 294/11-443), přičemž se odvolací soud se závěry vyplývajícími z těchto rozhodnutí ztotožnil. Pokud se povinný domáhal zastavení exekuce na základě , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), byl jeho návrh nedůvodný, neboť uvedené ustanovení se týká toliko prodeje movitých věcí a nikoliv prodeje nemovitostí či spoluvlastnického podílu na nemovitostech. Nadto uvedl, že prodej nemovitostí nelze považovat za nepřiměřený způsob provádění exekuce, pohledávka oprávněného nebyla dosud uspokojena a povinný nedisponuje jiným majetkem, ze kterého by bylo možno pohledávku uspokojit. Z obsahu spisu pak nevyplynul ani jiný důvod pro zastavení exekuce. Pokud se povinný domáhal odkladu exekuce z důvodu podaného návrhu na povolení obnovy řízení, ani tato skutečnost není důvodem pro odklad exekuce. Odvolací soud uzavřel, že napadené usnesení soudního exekutora je správné, a to i pokud by se ukázalo, že usnesení Okresního soudu v Ostravě, kterými byl zamítnut návrh na zastavení exekuce a na odklad provedení exekuce, dosud nenabyla právní moci (resp. nebyla v právní moci ke dni provádění dražby), neboť o těchto návrzích bylo rozhodnuto a z obsahu spisu nebylo možno shledat žádný důvod pro zastavení či odklad provedení exekuce.

II.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Rozhodnutí odvolacího soudu vytýká, že je založeno na nesprávném, resp. mechanickém výkladu Závěr odvolacího soudu, podle něhož je aplikace vyloučena na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, považuje za nesprávný. Důsledkem tohoto chybného výkladu pak bylo, že odvolací soud se následně nezabýval a neprováděl žádné další dokazování ohledně stěžovatelem tvrzeného bydliště v exekucí postižených nemovitostech a tvrzeného rozporu exekuce s morálními pravidly. Rozhodnutí odvolacího soudu rovněž vytýká nedostatečné odůvodnění, neboť z něj není zřejmé, jakými úvahami byl odvolací soud veden, když postavil své rozhodnutí na nedůvodnosti odvolacích námitek. Stěžovatel považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné, obsahující prvek nahodilosti a libovůle. Rovněž navrhl, aby byla v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), Krajskému soudu v Ostravě uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.

III.

4. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podle usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

5. V dané věci stěžovatel namítá v prvé řadě vadnou, resp. mechanickou, aplikaci K tomu Ústavní soud podotýká, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti; nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatel usiluje, protože v ústavní stížnosti polemizuje s interpretací a aplikací zákona, jak byla provedena obecným soudem, a požaduje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil a odvolacímu soudu uložil, aby ve stěžovatelem zamýšleném směru rozhodl o jím vznesených námitkách a provedl takové posouzení věci, které bude pro něj příznivější. Názor odvolacího soudu, že , který se věnuje věcem nepodléhajícím výkonu rozhodnutí, má význam v rámci prodeje movitých věcí a nikoliv nemovitostí, není přitom v soudní praxi a judikatuře nikterak zpochybňován. Proto nelze v rozhodnutí odvolacího soudu spatřovat takové vybočení, které by mohlo znamenat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.

6. Dále stěžovatel namítl nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ani tuto námitku nesdílí. Odvolací soud poměrně jasně a srozumitelně vyložil, jaké závěry a názory Okresního soudu v Ostravě, popř. soudního exekutora, přebírá a jak je hodnotí. Námitkami stěžovatele se, v možnostech jejich přezkumu stanovenému příslušnými ustanoveními pro daný typ řízení, odvolací soud řádně zabýval. Závěru, podle nějž byly splněny podmínky pro vydání usnesení o udělení příklepu, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Odvolací soud své rozhodnutí patřičně odůvodnil a uvedl, jaké skutečnosti má za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Ústavní soud opakuje, jak ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší ostatním soudům.

7. Co se týče návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, z vyplývá, že tak může Ústavní soud učinit toliko v odůvodněných případech podle výsledku řízení. Stěžovatel však v řízení nebyl úspěšný, a proto mu Ústavní soud náhradu nákladů nepřiznal.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu