Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
95289.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 3459/16
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zdeňka Hýska, zastoupeného JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. května 2016 č. j. 20 Cdo 1568/2016 -242 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2015 č. j. 26 Co 70/2015 -186, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - východ, a za vedlejšího účastenství Ing. Jiřího Tomíčka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, čl. 90 Ústav y, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení shora uvedených rozsudků obecných soudů.
2. Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 8. 4. 2015 č. j. 26 Co 70/2015 -186 k odvolání obou účastníků řízení před obecnými soudy (stěžovatele jako oprávněného a Ing. Jiřího Tomíčka jako povinného) potvrdil usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 20. 10. 2014 č. j. 29 EXE 2694/2013 -133. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o půjčce účastníků byla uzavřena v režimu občanského zákoníku , neboť oprávněný půjčil peníze povinnému jako občan, nikoli jako podnikatel zabývající se podle předmětu svého podnikání půjčováním peněžních prostředků. Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně v otázce absolutní neplatnosti ujednání účastníků o úrocích z prodlení ve výši 0,2 % denně v kapitalizované výši 1 937 628,95 Kč za období od 9. 8. 2002 do 24. 3. 2004 a z částky 1 798 925 Kč za období od 25. 3. 2004 do zaplacení. Zdůraznil, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti [§ 40 odst. 1 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů] má pouze formální charakter, nezakládá sám osobě právní důvod vymáhaného plnění a exekuční soud proto v souladu s ustálenou soudní praxí v rámci rozhodování o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zkoumá, zda oprávněný má podle hmotného práva na vymáhané plnění nárok.
3. Odvolací soud se v ztotožnil rovněž s tím, že se povinnému nepodařilo prokázat splnění vymáhaného dluhu zaplacením částek 350 000 Kč a 850 000 Kč (v tomto směru odkázal na soudem prvního stupně provedené důkazy a jejich přesvědčivé a logické hodnocení) a za správný označil i závěr soudu prvního stupně v otázce promlčení práva.
4. Nejvyšší soud poté svým usnesením ze dne 18. 5. 2016 č. j. 20 Cdo 1568/2016 -242 odmítl také stěžovatelovo dovolání v dané věci.
5. Stěžovatel nesouhlasí s těmi závěry obecných soudů, které jsou vůči jeho nárokům zamítavé (zastavení exekuce pro částku 1 937 628,95 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 1 798 925 Kč za období od 9. 8. 2002 do 24 3. 2004). V ústavní stížnosti zejména uvedl, že spolu s povinným Ing. Tomíčkem jednali jako podnikatelé, prostředky z půjčky sloužily k podnikání a nešlo tedy o půjčku mezi občany, takže stěžovatel je podle svého názoru chybným názorem obecných soudů krácen na svých majetkových právech, neboť se sjednaným úrokem počítal. Je také toho názoru, že soudy jednaly o něčem, co jim nepříslušelo a překročily tak meze svého oprávnění, přičemž dovolací soud se jeho dovoláním zabýval jen formálně a nedostatečně.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je Ústavní soud oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže nepostupují ve shodě s Ústavo u, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobo d, zejména pak její hlavy páté. Pokud soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.
8. Pochybení takového charakteru v přezkoumávané věci Ústavní soud neshledal. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí dostatečně zabývaly a v odůvodnění svá rozhodnutí logickým, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Je zcela zřejmé, že stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky vznesené v průběhu řízení před obecnými soudy a polemizuje s právními závěry, ke kterým tyto soudy dospěly. Pokud nebylo jasně prokázáno, že předmětná půjčka byla poskytnuta mezi podnikateli, nemůže stěžovatel považovat závěry obecných soudů za nespravedlivé; soud prvního stupně se pak legitimně zabýval otázkou, zda má jako oprávněný na vymáhané plnění nárok podle hmotného práva a zda úrok z prodlení byl sjednán v souladu se zákonem. Z tohoto postupu nelze vyvozovat, ačkoliv se tak stěžovatel domnívá, že by soudy překročily meze svého oprávnění. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud v daném případě žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou.
9. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu