Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2540/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti R. A., zastoupeného JUDr. Petrem Arendackým, advokátem se sídlem Rebešovice, Horky 99, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2016 č. j. -3420 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 11. února 2016 č. j. -3099, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. srpna 2016, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho ústavně zaručených základních práv podle a d (dále jen " ") a a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Usnesením Okresního soudu v Opavě (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 11. února 2016 č. j. -3099 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž byl zakázán styk stěžovatele s jeho nezletilým synem F., (výrok I). Opatrovníkem nezletilého pro řízení o vydání předběžného opatření byl ustanoven Městský úřad Kravaře (výrok II). Žádnému z účastníků řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V napadených výrocích I a III bylo uvedené usnesení následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "odvolací soud") ze dne 29. dubna 2016 č. j. -3420.

3. Předběžné opatření bylo nařízeno na návrh matky nezletilého. Soud prvního stupně v napadeném usnesení konstatoval, že vztahy mezi rodiči jsou dlouhodobě velmi špatné; stěžovatel po dobu několika let obviňuje matku z toho, že si u nezletilého vymyslela diagnózu poruchy autistického spektra a tuto prosazuje za pomoci "spřátelených lékařů" s úmyslem vyloučit otce ze styku s ním. Dále považoval za osvědčené, že stěžovatel a případně i členové jeho domácnosti vytvářejí na nezletilého dlouhodobě psychický tlak, který vygradoval o vánočních svátcích roku 2015, kdy otec násilím nutil nezletilého k sepsání prohlášení o tom, že je u něj spokojený a rád. Pokud nezletilý takovéto prohlášení nesepsal, uchýlil se otec k fyzickému násilí a dalším nevhodným trestům. Toto jednání (jež bylo v době nařízení předběžného opatření předmětem prověřování ze strany orgánů činných v trestím řízení) se mělo negativně promítnout do psychiky nezletilého. Prudké zhoršení jeho zdravotního stavu konstatoval jak dětský psychiatr, tak psycholožka. V rámci výpovědi před státním zástupcem nezletilý jasně uvedl, že k otci chodit nechce, a je rád, že jej nenavštěvuje. S ohledem na tuto skutečnost, jakož i fakt, že nezletilý trpí poruchou autistického spektra, považoval soud prvního stupně dobrý psychický stav nezletilého a klidné zázemí za naprosto základní a prvořadý výchovný požadavek, který je na rodiče kladen. Pokud stěžovatel není schopen dostát tomuto požadavku, bylo plně v zájmu nezletilého, aby mu byl styk s ním předběžně zakázán.

4. Odvolací soud vyhodnotil předložený materiál osvědčující tvrzení matky ve shodě se soudem prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil. Do rozhodnutí ve věci samé je podle jeho názoru třeba upřednostnit ochranu nezletilého před právem otce se s ním stýkat. Předmětem dokazování v řízení ve věci samé pak bude zjišťování, v důsledku jakého jednání se u nezletilého projevil syndrom týraného a zneužívaného dítěte. Závěrem svého usnesení odvolací soud připomněl, že nemohl přihlédnout k žádným novým důkazům, které neměl k dispozici soud prvního stupně v době svého rozhodování. Podle je totiž pro předběžné opatření rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel vytýká obecným soudům, že na základě provedených důkazů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, když nevzaly v úvahu celkový kontext řízení, v jehož rámci stěžovatel opakovaně čelil křivým obviněním ze strany matky nezletilého, jakož i s její rodinou spřízněného psychiatra a psycholožky. Tyto osoby měly nezletilého vystavit tlaku či dokonce týrání, když na něm vynucovaly prohlášení směřující proti otci. Nesprávně měl přitom postupovat i opatrovník nezletilého, jímž byl ustanoven příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí. Jeho jednostranný postoj v dané věci je výsledkem vyhrůžek, které uvedené osoby adresovaly jeho pracovníkům. Stěžovatel je přesvědčen, že všechny tyto skutečnosti vyplývají z příslušného spisového materiálu a obecné soudy je měly zohlednit a provést další navrhované důkazy. Nedostatky se pak týkají i závěrů ohledně zdravotního stavu nezletilého, jehož vyšetření měl soud prvního stupně umožnit ze strany jiných než uvedených lékařů.

6. Závěrem stěžovatel dodává, že napadenými rozhodnutími došlo zcela náhle a neočekávaně k úplnému přerušení rodinných vztahů mezi malým dítětem a jeho otcem, stejně tak jako jeho sestrou a ostatními rodinnými příslušníky. Skutečnost, že mezi nimi nebyla zajištěna žádná forma styku, představuje rovněž pochybení obecných soudů.

III.

Vlastní posouzení

7. Ústavní soud předně konstatuje, že je příslušný k projednání návrhu stěžovatele; jeho ústavní stížnost je přípustná (ze strany stěžovatele byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňovala i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ). Poté, co se seznámil s argumentací stěžovatele, napadenými rozhodnutími a dalšími jím poskytnutými podklady, však zjistil, že je zjevně neopodstatněná.

8. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d) y (dále jen " "), a násl. ] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. To znamená, že jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Tento závěr se přitom přirozeně uplatní i ve vztahu k postupu a rozhodování obecných soudů. Ústavní soud totiž není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se obecné soudy dopustily pochybení při aplikaci tzv. podústavního práva či jiné nesprávnosti.

9. Ústavní stížností se lze domáhat ochrany základních práv a svobod zásadně jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva (viz ). Zpravidla půjde o ta rozhodnutí, jimiž se soudní či jiné řízení končí. Splnění těchto podmínek lze nicméně připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález ze dne 12. ledna 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), bod 2].

10. Mezi takováto rozhodnutí patří i předběžné opatření, neboť povinnost jím stanovená může v závislosti na konkrétních okolnostech vést k porušení základních práv a svobod [srov. např. nález ze dne 10. listopadu 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171), nález ze dne 5. listopadu 2002

sp. zn.

(N 140/28 SbNU 223) nebo nález ze dne 13. července 2011

sp. zn.

(N 131/62 SbNU 59)]. Jeho ústavněprávní přezkum ovšem musí zohledňovat, že intenzita s ním spojeného zásahu je omezena jednak jeho prozatímní povahou, jednak tím, že jím není prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva. Nařízení předběžného opatření navíc často vychází pouze z dílčích či neúplných zjištění a je ovlivněno požadavkem, aby na jeho základě došlo k úpravě poměrů mezi účastníky řízení co nejrychleji.

11. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Jeho ústavněprávní přezkum se soustředí v podstatě jen na ta jejich případná pochybení, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možné spatřovat svévoli z jiného důvodu (např. nález

sp. zn.

). Předmětem tohoto přezkumu dále může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. ledna 2010

sp. zn.

(N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].

12. V projednávané věci není sporu, že napadené předběžné opatření ( , ), jímž se zakazuje styk stěžovatele s jeho nezletilým synem, představuje závažný zásah do jeho rodičovských práv. Soud prvního stupně k němu však přistoupil teprve poté, co byly v řízení před ním osvědčeny skutečnosti naznačující možné ohrožení zdraví nezletilého, jestliže by tento styk musel být nadále realizován. Důkazy, ze kterých vyšel, jsou uvedeny v odůvodnění napadených rozhodnutí, přičemž jejich hodnocení nelze upřít rozumný základ, ani v něm nelze spatřovat jakýkoliv kvalifikovaný exces, s nímž by bylo možné spojovat porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, zejména jeho práva na spravedlivý proces podle y a práva na rodinný život podle y a péči o děti podle y. Zohledněn byl i "nejlepší zájem dítěte", jenž představuje stěžejní kritérium pro jakoukoliv úpravu styku rodiče s nezletilým dítětem [k tomu blíže např. nález ze dne 26. května 2014

sp. zn.

(N 105/73 SbNU 683), bod 18 a násl.].

13. Ve vztahu k dalšímu řízení je přesto namístě zdůraznit, že obecné soudy jsou povinny bez zbytečného odkladu pravomocně rozhodnout o úpravě styku rodičů s nezletilým a za tímto účelem provést řádné dokazování a učinit příslušná skutková zjištění. V tomto ohledu by měly vzít v úvahu i zdravotní stav nezletilého, jenž by měl být zjištěn způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o jeho objektivitě, a dále i jeho přání jako jedno ze stěžejních kritérií pro zjištění jeho nejlepšího zájmu. V mezidobí - tedy do doby takovéhoto rozhodnutí - musí obecné soudy průběžně posuzovat, zda nenastaly důvody pro zrušení předběžného opatření nebo alespoň pro jeho změnu, která by umožnila styk stěžovatele s nezletilým alespoň v určitém rozsahu. Tímto usnesením není bez dalšího aprobována ústavnost jeho dalšího trvání.

14. Ze všech uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele podle jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2016

Jan Filip v. r.

předseda senátu