Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1482/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky E. S., právně zastoupené JUDr. Martinem Horčicem, advokátem, AK se sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2016 č. j. -30, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2015 č. j. -1741 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 7. 2014 č. j. -1710, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 5. 2016, se stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces zaručeného d (dále jen " ").

2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že byla rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 7. 2014 č. j. -1710 uznána vinnou ze spáchání zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 36 měsíců za stanovení dohledu a byl jí uložen trest zákazu činnosti ve výměře tří roků a uložena povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 1 077 860,50 Kč. Trestného činu se měla stěžovatelka dopustit tím, že jako účetní Základní školy Starý Kolín, kde byla zaměstnána na částečný úvazek a pro kterou dále vykonávala účetnické práce jako živnostník, si přisvojila svěřené finanční prostředky. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 2. 2015 č. j. -1741 odvolání stěžovatelky zamítl jako nedůvodné. Dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu č. j. -30 ze dne 6. 1. 2016, a to z důvodu dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, napadená rozhodnutí spočívají na neúplném dokazování a neúplných skutkových zjištěních a nesprávném právním posouzení skutku. Byla porušena zásada volného hodnocení důkazů, jakož i zásada in dubio pro reo. Stěžovatelka také namítá, že znalecký posudek vypracovaný znalcem z oboru ekonomika, odvětví účetnictví, není dostačující pro závěr o vině stěžovatelky.

4. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal příslušný trestní spis a také vyjádření účastníků řízení. Nejvyšší soud se nevyjádřil. Krajský soudu v Praze a Okresní soud v Kolíně se ve svých vyjádřeních omezily toliko na odkaz na odůvodnění napadených rozhodnutí a nic jiného k věci neuvedly. Vzhledem k tomu Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat jejich vyjádření stěžovatelce k replice.

5. Po přezkoumání napadených rozhodnutí a prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

7. Co do skutkové roviny trestního řízení platí jako obecný princip, že z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů. Soud rozhoduje, které skutečnosti jsou k dokazování relevantní a které z navržených (případně i z nenavržených) důkazů provede, případně zda a nakolik se jeví nezbytné (žádoucí) dosavadní stav dokazování doplnit, které skutečnosti má za zjištěné a které dokazovat netřeba. Do hodnocení provedených důkazů obecnými soudy není Ústavní soud zásadně oprávněn zasahovat, a to i kdyby mohl mít za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné; důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. Zásadám spravedlivého procesu ( y) odpovídá požadavek, aby soudy učiněná skutková zjištění a přijaté právní závěry byly řádně (dostatečně) a srozumitelně (logicky) odůvodněny.

8. V mezích takto limitovaného přezkumu skutkové roviny věci Ústavní soud v postupu obecných soudů porušení ústavních práv a svobod stěžovatelky neshledal.

9. Výrok o vině v napadeném rozsudku je podložen dostatečným rozsahem dokazováním. Z hlediska ústavněprávního lze proto konstatovat, že obecné soudy ohledně spáchání shora uvedeného zločinu stěžovatelkou opřely svá rozhodnutí o adekvátní důkazy, které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 5 trestního řádu. I kdyby však byly napadené skutkové závěry z hlediska jejich správnosti kritizovatelné, ústavněprávní reflex má jen extrémní vybočení ze zákonného rámce provádění a hodnocení důkazů. To však v dané věci zjištěno nebylo.

10. Za tohoto stavu nelze obecným soudům - pokud jde o právní posouzení skutku - nic podstatného vytknout. Ve věci bylo rozhodováno celkem dvakrát, okresní soud vyhověl v novém rozhodnutí všem námitkám odvolacího soudu, vypořádal se se všemi důkazními návrhy stěžovatelky a znovu rozhodl o její vině. Odvolací soud v napadeném usnesení již právní závěry nalézacího soudu nerozporoval, důkladně se vypořádal s námitkami ohledně rozsahu dokazování, jakož i se závěry znalce, které stěžovatelka ve svém odvolání napadala. Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil námitky stěžovatelky jako vybočující z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť, jak uvedl v odůvodnění usnesení, uplatněné námitky směřují k revizi skutkových zjištění a na nich založených skutkových závěrů. Dle dovolacího soudu pak ve věci nedošlo k tzv. extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.

11. Ústavní soud na základě shora uvedeného konstatuje, že argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti je pouze zopakováním argumentace v řízení ve věci samé před obecnými soudy. Jak je však z provedeného řízení patrné, soudy se s argumentací obhajoby stěžovatelky řádně vypořádaly, přičemž námitky stěžovatelky uplatněné v ústavní stížnosti se týkají zejména aplikace jednoduchého práva a ústavněprávní roviny nedosahují. Závěrem Ústavnímu soudu proto nezbývá než konstatovat, že - maje obecnými soudy učiněné skutkové a právní závěry za ústavně souladné - postačí v podrobnostech na odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

12. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu